Oběti domácího násilí se staly rukojmími kulturní války

Před dvěma měsíci přednesl katolický kněz Petr Piťha známé kázání proti Istanbulské úmluvě. V něm mimo jiné strašil tím, že „za každý nesouhlas“s ideologií „genderistů a homosexualistů“budou lidé „deportováni do nápravněvýchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru“. Kázání vyvolalo živou diskusi. Nyní se do ní zapojil i Piťha: 24. listopadu zveřejnil v MF DNES článek, ve kterém se své přepjaté výroky pokusil zdůvodnit. Tento text ovšem neobstojí ani sám o sobě, ani jako obhajoba dotyčného kázání.

Piťha přehlíží několik základních skutečností. Nelíbí se mu třeba, že úmluva prý umožní „odnětí rodičovských práv, je-li to v nejlepším zájmu dítěte“. Jenže takovéto ustanovení obsahuje i český občanský zákoník a děti se v nezbytných případech z rodin už dávno odebírají. Úmluva tedy v tomto bodě nepřináší nic nového.

Dále Piťha kritizuje, že úmluva požaduje zavést opatření „s cílem vymýtit … praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů“. Tento článek je ale převzatý z Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, která u nás platí už od roku 1982 a nic hrozného nezpůsobila. A prohlašovat, že od vzdělávacích projektů typu Měsíc gay a lesbické historie vede přímá linka ke koncentrákům pro disidenty – to vyžaduje hodně bujnou představivost.

Jenže o Istanbulskou úmluvu vlastně ani nejde. Kdo si ještě vzpomene, že její oficiální název zní Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí? Ve skutečnosti se zde odehrává jedno dějství střetu mezi konzervativnějším a liberálnějším chápáním genderu a sexuality. V něm si někteří konzervativci úmluvu vybrali jako symbolický terč. To je velmi nešťastné: vlastně si tím vzali oběti domácího násilí a násilí na ženách za rukojmí své kulturní války.

Vyfantazírované příčiny

Polemika o genderových otázkách je určitě potřebná. Neměla by se ale opírat o nepravdivé argumenty a vyfantazírované řetězce příčin a následků. Na obou Piťhových textech se navíc ukazují obecnější nedostatky konzervativního přístupu.

Piťha třeba kritizuje, že „se zejména v anglosaských zemích experimentuje s genderově neutrálním rodičovstvím, kdy jsou děti vychovávány bez určení pohlaví“. No a? Možná je to divné, ale pokud rodiče takových dětí neporušují zákon, proč by se jim do toho mělo zasahovat? To by byla přesně ta svévole, které se konzervativci od státních orgánů obávají. Zmíněné experimenty mají být dokladem pravdivosti výroku, že „budete povinni (děti) vychovávat bezpohlavně“. Jinými slovy, umožnění určitého chování prý povede k zákazu jiného. Tato přesmyčka je ovšem jen jednou z klamavých figur, které Piťha předvedl.

Jiný typický klam spočívá v tom, že se zrovnoprávnění nějaké menšiny prohlásí za útlak většiny. Konzervativci tak například nedokážou věrohodně vysvětlit, jak konkrétně by zavedením stejnopohlavního manželství bylo ohroženo manželství muže a ženy. Anebo odmítají nové zákony postihující genderovou diskriminaci.

Uniká jim, že tyto zákony nepředstavují žádný přelom, jen zpřesnění. Zákaz diskriminace je jednou ze základních euroamerických hodnot: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti.“Pokud by na tento seznam v české Listině základních práv a svobod přibyl „gender“, na podstatě věci by se nic nezměnilo.

Do výrazu „gender“si však mnozí lidé mylně promítají kdeco. Jeho význam je přitom dán: zatímco pohlaví je biologické, gender je společenská kategorie. Genderové role (na rozdíl od pohlaví) jsou dějinně a kulturně velmi proměnlivé. Vzpomeňme třeba na Jirotkova Saturnina, v němž se teta Kateřina naváží do slečny Barbory kvůli tomu, že se chová „nežensky“– hraje tenis, kouří cigarety a řídí automobil.

Pohlaví a gender se často pletou. Motá je dohromady i Piťha, když v souvislosti s genderem mluví o intersexuálech. Intersexualita je biologický stav, kdy se podle pohlavních orgánů nedá určit, jestli je jedinec muž, nebo žena. Je to smutné, ale naše veřejné polemiky leckdy nesplňují ani nejzákladnější předpoklad dobré diskuse: správné užívání pojmů.