Císař poražený pouze smrtí
Velký císař Karel IV. zemřel před 640 lety. Následovaly smuteční slavnosti, jež se staly také epilogem velké epochy.
Jan Bohata
HRADČANY V královském paláci na Hradě vydechl v pondělí 29. listopadu 1378 naposledy císař Karel IV. Ceremonie spjaté s rozloučením s velkým Lucemburkem náležely k tomu nejvelkolepějšímu, co nejen středověká Praha prožila.
„Kdo byl autorem scénáře Karlova pohřbu, který měl odpovídat jeho věhlasu a věčné památce, nevíme. Dá se však předpokládat, že Karel sotva své poslední vystoupení na veřejnosti ponechal náhodě,“uvedl historik František Kavka. Kroky k vladařově poslední cestě nastaly bezprostředně po jeho skonu, jeho tělo odborníci nabalzamovali.
Přitom zřejmě nebyla dodržena tradice francouzských králů. „Ti dávali ve svých posledních pořízeních najevo přání uložit srdce a další části těla vyjmuté při balzamování na jiná místa, která jim byla blízká,“uvádí historici.
Jedenáct dní bylo tělo zesnulého vystaveno v audienčním sále Hradu. Za svitu voskovic jej obklopily drahocenné relikviáře, před Karlovými ostatky ležely na poduškách české a říšské korunovační klenoty. Doba vystavení měla i praktické důvody. Poskytla čas dostavit se vzácným hostům, zhotovit dostatek černých smutečních oděvů a připravit potřebné množství svící.
Poslední triumfální cesta
V sobotu 11. prosince před 640 lety započaly vlastní, pětidenní smuteční obřady. „Tělo Karla IV. bylo uloženo do rakve. Na márách měl naposledy projet Královskou cestu,“vysvětlil historik Jiří Spěváček. Průvod z Hradu vyrazil na Malou Stranu. V jeho čele stálo 478 měšťanů, dvorských služebníků, žáci pražských farních škol a duchovní.
Další část konduktu tvořili heroldi s praporci se znaky zemí, jimž Karel IV. vládl jako český král. Za nimi následoval oddíl, v němž rytíř nesl Karlovu korunu obalenou v hermelínu. Ve druhé paži držel meč obrácený hrotem k zemi jako symbol smutku. Další bojovníci třímali zástavu s bílým křížem v černém poli Svaté říše římské a žlutou válečnou korouhev. I její hrot směřoval k zemi.
Za těmito četami nesli přední baroni máry s rakví. „Karlovo tělo bylo oblečeno do purpurového pláště a zlatých nohavic. Na hlavě měl císařskou korunu, z pravé strany ležela lombardská koruna s říšským žezlem, zleva koruna česká,“popisují průvod historici.
Nad rakví drželo dvanáct rytířů brokátová nebesa, v průvodu kráčel dědic trůnu Václav IV., jeho choť Jana Bavorská, císařovna vdova Alžběta a stovky šlechticů, dvořanů a úředníků. Podle svědků měl okolo sedmi tisíc účastníků.
Z Hradu zamířil průvod přes Kamenný most ke klášteru sv. Klimenta a odtud přes Staré a Nové Město ke konventu v Emauzích a na Vyšehrad. Zde zůstaly ostatky vystaveny přes noc. Poté nastoupily neméně slavnostní cestu zpět pražským souměstím na Hrad.
Oběť nad hrobem
Ve svatovítské katedrále odsloužil metropolita Jan Očko z Vlašimi pontifikální rekviem, při němž mu přisluhovalo sedm biskupů. Podle prastarého zvyku došlo na oběť věcí, užitých v procesí. Šlo o korouhve, baldachýn, císařův štít, přilbu s korunou, 26 koní a jezdce.
V těchto případech se jednalo o symbolickou žertvu, obětiny byly vykoupeny a peníze připadly chrámu. Své insignie měla na oltář položit také císařovna Alžběta. Pro velké pohnutí to nezvládla.
Karlovo tělo spočinulo v hrobce 18. prosince 1378. „Hle, já Karel IV., kdys postrach celého světa, jenž porážku neznal, smrtí pouze byl zdolán,“shrnul epitaf, vytvořený arcibiskupem Janem Očkem.
„Korunovace, slavnostní vjezdy do měst a poslední cesta náležely k nejvýznamnějším rituálům,“uvedl historik František Šmahel. Podobně velkolepě se Praha loučila v roce 1305 s Karlovým Přemyslovským dědem Václavem II.
„Jeho tělo bylo oblečeno do královských nejvzácnějších rouch, v nichž byl král korunován, koruna vstavena na hlavu,“popsala ceremonii Zbraslavská kronika. Po pouti pražskými kostely nalezl Václav II. poslední útočiště ve zbraslavském klášteře.
Šlo o jedno z míst, kde Přemyslovská knížata a králové nacházeli poslední spočinutí. Roku 915 byli kníže Spytihněv a jeho choť uloženi v Mariánské rotundě Hradu. Boleslav II. byl na sklonku 10. století pohřben pod kněžištěm v ose chrámu svatojiřského kláštera.
První český král Vratislav I. a jeho synové si zvolili kryptu baziliky sv. Petra a Pavla. Druhý český král Vladislav I., zesnulý v exilu v durynském Meerane, našel poslední útulek u premonstrátů v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Strahově.