Přístup kouče Šilhavého: cukr, bič a hlavně pokora

Mimochodem, manželka vaši novou práci bere jak?

Jsem nadšený, že mi bezmezně fandí a pomáhá. Jen si to někdy bere víc než já a nespí.

Fotbalu rozumí?

Vnímá ho a dobře umí posoudit, kdo je lepší. Taky ví, co je ofsajd, ale detaily spolu nerozebíráme.

Detaily tvoříte vy, ale jak vlastně relaxujete?

Potřebuju pohyb. Jdu si zaběhat, sednu si doma na rotoped, dvakrát týdně chodím do Říčan na hokej.

Každodenní trenérský kontakt s týmem vám nechybí?

Teď vlastně nejsem až tolik trenér, spíš manažer. Telefonuju, koukám na záznamy, rozebírám analýzy, lítám po světě. V kanceláři na stole mám vytisknuté termíny evropských lig a hledám nejvhodnější termín, za kým bychom vyrazili.

Třeba za záložníkem Daridou, který pod vámi zatím nehraje?

Za ním jsme byli minulý víkend. Byl smutný, že se ani v Hertě Berlín nedostal do zápasu s Hoffenheimem, ale bral to jako motivaci do práce. Vláďa je poctivec, o něj strach nemám. Je to profík každým coulem.

Mezi brankáři nevznikne napětí?

Jsem nadšený, že máme takovou partu, která si fandí a nezávidí si.

Pavlenka v Brémách, Vaclík v Seville, Koubek v Rennes. Už máte jedničku pro kvalifikaci?

Je příliš brzy, abychom odkrývali karty. Ale těší mě, jak to kluci zatím berou. Neurážejí se.

Do týmu jste po dvou letech vrátil stopera Čelůstku a záložníka Pavelku. Proč?

Věděli jsme, že jsou mentálně odolní. Že jsou to správní kluci, válečníci. K čemu vám budou fotbaloví básníci, kteří zaberou, jen když se jim chce? Dnes rozhodují nosiči vody, zodpovědní pracanti. Proč vyhrála Francie mistrovství světa? Nerozhodly hvězdy Mbappé, Griezmann nebo Pogba. Rozhodlo, že se hvězdy podřídily týmu.

Vlastně jste mi neodpověděl, jestli vám chybí trenéřina.

Zatím ne. Uvědomuju si, co všechno předcházelo, než jsem se dostal až sem. Od sedmi let, kdy jsem začal kopat za Chotěšov u Plzně, jsem součástí českého fotbalu.

To je padesát let!

No právě (úsměv). V drtivé většině to byl fotbal na nejvyšší úrovni. Den co den. Každé ráno trénink. V době, kdy jsem panu Brücknerovi dělal asistenta u nároďáku, jsme se Spartou hráli Ligu mistrů, takže jsem seděl na dvou židlích. Byl to fofr.

Jeden z ukrajinských novinářů vás nazval Václavem Havlem českého fotbalu. Upřímně, cítíte se nositelem naděje?

Vůbec ne. Ani v náznaku bych se neopovažoval porovnávat trenérskou práci s dílem a životem prezidenta Havla. Jen věřím, že pokud vytvoříme správný tým, jsme schopni konkurovat. Všem.