Cukr, bič a pokora

Jaroslav Šilhavý a jeho mise u české reprezentace. Začal bezvadně, probudil fotbalovou mátohu a vyhrál tři ze čtyř zápasů. Už zítra se dozví soupeře pro kvalifikaci o mistrovství Evropy 2020.

Jan Palička

Bylo to poledne, které se vám zaryje do paměti. Spokojené, sympatické, neuspěchané. Jakmile začal Jaroslav Šilhavý povídat o tom, co zažívá jako trenér u fotbalové reprezentace, v kavárně se rozezněla Einaudiho klavírní etuda z francouzského filmu Nedotknutelní. Viděli jste ho? Vypráví příběh o nepohyblivém aristokratovi, který ztratil chuť žít. Až když se o něj začne starat svérázný vazoun, všechno se postupně rozsvítí.

Podobně se to má taky s národním týmem. Ještě v září byl ochrnutý. Na dně. Nevěřil si. Potřeboval zásadní změnu, která ho probere.

Ne že by teď byl v komfortní situaci, ale má se daleko líp. Znovu se naučil vyhrávat, udržel se ve druhém výkonnostním koši a zítra se dozví soupeře pro kvalifikaci o Euro 2020. „Netušil jsem, že by se všechno mohlo zvednout tak rychle,“poví trenér Šilhavý.

Budete v Dublinu hodně napnutý, jak dopadne los?

Už teď jsem nervózní, ale nemám žádné preference. Nikdy ode mě neuslyšíte, že bych byl raději, aby nám z prvního koše vylosovali Itálii nebo Švýcarsko. Vezmu to jako fakt.

Vážně byste si nechtěl dosadit soupeře do české skupiny?

Promiňte, já nesázím, nikdy mě to nechytlo. Mohl bych říct, že Švýcarsko, Izrael, Kypr, Kazachstán, San Marino, ale to není můj styl. Vezmu to, jak to přijde.

Tak jinak: raději byste pěti-, nebo šestičlennou skupinu?

Lepší je ta pětičlenná. Dva zápasy proti týmům ze šestého koše, které by odpadly, bychom mohli věnovat přátelákům. Se vším respektem by bylo lepší hrát se soupeři, se kterými se neočekává výhra o hodně gólů.

Chybějí vám přátelské zápasy?

To zase ne. Model, který představila Liga národů, byl sympatický. Pořád se o něco hrálo. Přáteláky takové emoce nepřinesou. Navíc se ukázalo, že i fanoušci se chytili.

Na listopadové derby proti Slovensku jich přišlo přes 16 tisíc.

A já jim to nezapomenu. Krásný zážitek. Bylo sychravo, nevlídno a oni nás hnali k vítězství. Ukázali, že jim nároďák není lhostejný.

To téměř nikomu. Zrovna se s vámi vyfotil chlapík v nažehleném obleku. Co to s vámi dělá?

To je odměna, která zahřeje. Když se vám představí cizí člověk a řekne, že jste ho potěšil. Kvůli takovým reakcím pracujeme.

I hasiči, které jste pozdravil v metru, reagovali.

Pochvala od obyčejných lidí je ten největší závazek. I kvůli nim mi trochu vadí, že budeme hrát až v březnu kvalifikaci. Nedělám fotbal první rok, takže vím, jak je všechno ošidné. Nemůžete pořád jen vyhrávat.

Čím jste probudil nároďák?

To je týmová práce, ne moje. Mám kolem sebe spolehlivé lidi. Hned jsme věděli, kde začneme.

Kde?

Zorganizovat a přesvědčit k zodpovědnosti. Při prvním obědě jsem si vzal slovo a řekl: Pánové, než to odstartujeme, rád bych vám řekl, abyste si uvědomili, že nejste bez viny. Nelžete sami sobě. Než budete kritizovat ostatní, každý si nejdřív ukliďte před vlastním prahem.

To jste narážel na konec vašeho předchůdce Jarolíma?

My jsme s Karlem přátelé. Když jsme kopali za Slavii, měli jsme na soustředění jeden pokoj. Je to dobrý trenér. Má tituly se Slavií, měl úspěchy v arabských zemích.

Tak proč myslíte, že mu to nevyšlo u reprezentace?

Musel bych být uvnitř týmu, abych věděl. Já myslím, že mezi Karlem a hráči nastal komunikační šum, jakési vakuum.

Hráči tvrdí, že jim zápasy připadaly jako chaos.

Já tvrdím, že pokud je hráč povolaný do reprezentace, měl by být natolik mentálně vyspělý, že zvládne cokoli. A jestli něco nechápe, ať se zeptá. Ta zpětná kritika se mi nelíbí.

Ale?

Jsem si jistý, že hráči nekazili zápasy schválně. Nebylo jim jedno, jak jsou fanoušci rozezlení.

Do toho jste přišel vy.

Nejen já, ale taky moji asistenti Jirka Chytrý s Milanem Veselým, který se stará o brankáře. Bylo nám jasné, že barák se nestaví od střechy, nýbrž od základu. Chovali jsme se přirozeně, džentlmensky. Hráči snad pochopili, že to myslíme poctivě a fér. Myslím, že nám to vracejí.

Hned jste za nimi vyrazili na cesty. Proč?

Protože mi to přišlo automatické. Aby cítili zájem, zpětnou vazbu. A pro nás je důležité vidět je naživo. V televizi si sice zpomalíte záběr, vrátíte zpátky gólovou šanci, ale s nikým nepromluvíte. Chceme vědět, jaké úkoly mají hráči v klubu, jak se cítí, o čem přemýšlejí.

Demokraté?

Spíš šéfové. Já se totiž jednoznačně přikláním k metodě cukr a bič. Nenechám si šlapat po hlavě. Konfliktům se nevyhýbám, i když přiznávám, že rád je nemám.

Nejste příliš velký slušňák?

Když mi nabízeli práci v Liberci a později ve Slavii, oba šéfové se zeptali: Trenére, nejste vy náhodou příliš hodný? Pánové Karl a Tvrdík to byli. Odpověděl jsem jim stejně: Slušnost neznamená blbost.

Na obou adresách jste získal titul.

Protože jsme vytvořili charakterní tým, který šel za jedním cílem.

Pořád mluvíte v množném čísle.

Protože sám bych nic nezmohl. Roky neměním asistenty, vyhovíme si. Asistent Jirka Chytrý dostává svému jménu. Je to fotbalový pedagog, který má ohromný analytický přehled. Milan Veselý, trenér brankářů, je zase bouřlivák, až ho někdy musím krotit.

Jakou roli hrajete vy?

Dokážu naslouchat, ale musím rozhodnout. Mám hlavu na špalku.

Trefné.

Když se nad tím zamyslím, je to příliš silné slovní spojení. Použil bych slovo zodpovědnost.

Za postup na Euro 2020? Považujete to za povinnost?

Povinnost to není, cíl ano. Kolikrát hráčům říkám: Pánové, vy nemusíte, vy přece chcete, a to je víc! Chcete vyhrávat, chcete hrát hezky, chcete postoupit. Víte, já nemám rád vzletná slova. Nebudu vykládat, že nad nás není a že na nás bude národ pyšný. Vyznávám pokoru a respekt.

Se vším respektem vás musím za start u reprezentace pochválit: tři ze čtyř zápasů jste vyhráli.

Docela bych euforii brzdil, protože jsme na začátku cesty.

Mohl by to být falešný pocit?

To ne! My prohrát můžeme, protože nemáme mužstvo, které by běžně poráželo Francii nebo Španělsko. Zároveň jsem si jistý, že můžeme poskládat tým, který bude silný, který bude kompaktní a konkurenceschopný.

Nemáte žádné hvězdy.

Hvězdou může být tým, ze kterého můžou vyskočit individuality.

Když jste mluvil o asistentech, jakou roli hraje Karel Brückner jako konzultant?

Nežhavíme telefon každý den, ale jeho slova mají váhu.

V čem? Radí vám?

Jsou to postřehy, intimní fotbalové hovory. Každopádně platí, že chci být sám sebou. Když někoho budu imitovat, výsledky se nedostaví. Já jsem já! Ale platí, že zrovna Brückner je mým vzorem.

Kdo ještě?

Když jsem kopal, miloval jsem holandský fotbal, Johan Cruyff byl můj hrdina. Ale copak jsem si mohl hrát na režiséra Cruyffa? Já, důrazný stoper? To nešlo.

Co v trenéřině?

Měl jsem tak dlouhou kariéru, že se kolem mě míjelo moře schopných lidí. Nemůžu jmenovat všechny, ale nestydím se za to, že jsem čerpal taky od Brücknera.

Co třeba od syna, který trénuje třetí ligu v Králově Dvoře?

Tomáš mě udivil, když mi kdysi řekl, že se chtěl stát novinářem. Myslím, že jako trenér může dokázat víc.

A to?

Nevím. V lednu mu bude osmatřicet, zrovna si dodělal A–licenci, ale živí ho manažerská práce v berounském autoservisu.

Zahřálo by vás, kdyby se vydal ve vašich stopách?

O mě nejde. On to měl složité, byl synem známého táty. Když kopal za Slavii, u zábradlí si lidi šuškali: Co ten Šilhavý? Jak rostl, nesl to těžce. Psychicky. Pořád musel něco dokazovat. Ligu hrál jen sedmkrát a mám dojem, že spoustu svalových zranění měl spíš kvůli stresu.