Stejná léčba za jiné peníze

Za léčbu týchž diagnóz dostávají malé nemocnice méně peněz. Senátoři si stěžují.

Jitka Vlková

Lidé ve městech, kde jsou velké fakultní nemocnice patřící ministerstvu, dostávají v přepočtu na hlavu dražší péči než lidé v regionech, vyplývá z veřejně dostupných dat. Navíc kvůli systému úhrad nemocnice některé pacienty odmítají, protože by na nich tratily. Skupina senátorů proto podává ústavní stížnost na úhradové předpisy, podle kterých se peníze mezi nemocnice rozdělují.

Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) se v pražských nemocnicích v průměru utratí za jednoho občana přes 30 tisíc korun, zatímco ve Zlínském kraji je to 8 771, v Karlovarském dokonce jen 5 107 korun.

„Dochází k diskriminaci, proč by měla nemocnice ve Zlínském kraji nebo jiném dostávat za pacienta nižší úhrady od pojišťovny? To je méněcenný?“ptá se senátor Ivo Valenta, který podání ústavní stížnosti inicioval a teď sbírá podpisy od senátorů.

Kdyby se úhrady srovnaly, tak by podle něj na Zlínsko přiteklo o 1,2 miliardy korun ročně víc. „Nemocnice by si mohly dovolit nakoupit lepší přístroje a v kraji by zůstali odborníci, protože ti se chtějí vzdělávat a odcházejí pracovat do lepší nemocnice s lepším vybavením,“dodává Valenta.

Velké fakultní nemocnice a specializovaná centra léčí pacienty s komplikovanými onemocněními i ze sousedních krajů a potřebují k tomu nejmodernější přístroje, tudíž by měly od pojišťoven dostat přiměřeně zaplaceno.

„Překryv, kdy se lidé z regionů jezdí léčit do těchto nemocnic, představuje zhruba deset procent,“uvádí Ondřej Dostál, specialista na zdravotní právo a autor ústavní stížnosti. Výjimkou je Středočeský kraj, ze kterého se lidé jezdí léčit do Prahy, a úhrady tak vycházejí v průměru na 18 970 korun na pacienta.

Problém podle něj je, že velké nemocnice vedle toho léčí několikanásobně dráž i banální onemocnění. Na nemocnice v regionu tak z balíku 300 miliard korun v českém zdravotnictví zbývá méně peněz.

„S potřebnou centralizací specializované péče se centralizovala i ta běžná, která by jinak mohla být efektivně poskytována pacientům v blízkosti jejich bydliště,“říká Pavel Vepřek, bývalý poradce ministra zdravotnictví a člen představenstva Nemocnice Plzeňského kraje.

Jinými slovy: i pro nekomplikované ošetření, které by mohlo být poskytnuto pacientovi v nejbližší okresní nemocnici, si musí dojet do velké nemocnice, protože v malé už ho neposkytují.

Peníze nejdou za pacientem

Příčinou je nastavení mechanismu úhrad. Peníze ve zdravotnictví se dnes nerozdělují tak, že by „šly za pacientem“, a ceník pojišťovny za léčenou diagnózu neexistuje. Systém stojí na historicky vyjednaných paušálech pro nemocnice (za veškerou roční léčbu) a na ročních limitech, které nesmějí překročit.

Díky tomu nemocnice s historicky vysokým paušálem nic nenutí svůj systém zefektivňovat. Naopak ty s nízkým historickým paušálem musí omezovat oddělení, aby vůbec přežily. Nepřihlíží se k potřebě obyvatel v daném regionu ani ke kvalitě poskytované péče.

„V důsledku nespravedlivě nastavených úhradových předpisů máme sice kvalitní zdravotnictví pro 10 až 20 procent nejšťastnějších z nás, proti tomu mnozí, kdo do systému přispívají, nedostávají, co jim náleží,“říká Dostál. Systém vede mimo jiné k tomu, že lidé nedostávají péči v momentě, kdy ji potřebují. „Určitě znáte ze svého okolí lidi, kteří byli v nemocnici odmítnuti pro nespádovost nebo jim byla operace nabídnuta za půl roku nebo za rok, přestože nemocnice měla kapacit dost,“říká Dostál. Překročila by totiž finanční strop a na pacientovi by tratila.

Ústavní stížnost napadá skutečnost, že financování péče v nemocnicích je neprůhledné a nemá jasná pravidla. Není to poprvé, co stížnost na financování zdravotnictví míří k Ústavnímu soudu, ale tentokrát zahrnuje veškeré úhradové předpisy, nejen úhradovou vyhlášku, a má šanci systém změnit.

Ministerstvo chystá restart

Ministerstvo o problému dlouhodobě ví a v minulosti několikrát slibovalo řešení. „Ministerstvo zdravotnictví si uvědomuje, že nemocnice jsou dnes placené na základě paušálů, které nezohledňují skutečnou potřebu zdravotní péče a její kvalitu. Proto intenzivně pracuje na systémové změně,“uvedla Gabriela Štěpanyová, mluvčí ministerstva.

Řešením má být projekt DRG restart, který sjednocuje základní sazby napříč nemocnicemi tak, aby se platilo za skutečně poskytnutou péči v určité kvalitě – u každého pacienta stejně, Pražana i Karlovaráka. „S náběhem nového systému se počítá od roku 2020,“dodává Štěpanyová.

O systému DRG se mluví už delší dobu, aktuálně probíhá jeho propočet, který má na starosti ÚZIS. „Tím, jak se systém nastavoval podle historických mechanismů, se postupem času kroutil, až se překroutil,“říká Ladislav Dušek, ředitel ÚZIS. Podle něj to ale nemusí znamenat nespravedlnost. „Například velká nemocnice si pomocí lehkých operací kompenzuje nastavení (nízké) ceny u supertěžké operace,“říká.

Podle Vepřeka systém jednotných plateb za stejnou péči dosud nevznikl proto, že to vyhovovalo „zainteresovaným“stranám. V minulosti přitom mělo konečné slovo v tom, jak nastavit úhrady jednotlivým nemocnicím, právě ministerstvo zdravotnictví.