Elektromobilita jako strategie přežití

Roman Švidrnoch

Je to významnější zpráva, než se zdá. Historický zlom. Největší výrobce aut na světě, Volkswagen, oznámil, že končí se spalovacími motory – za sedm let vyvine poslední, za jedenadvacet let už nebude vyrábět ani jeden.

Nikdo ještě nebyl tak radikální, i Volvo nedávno řeklo, že hybridy se spalovacími motory ještě zachová. Logicky uvažující člověk se diví – jak může VW začít vyrábět pouze elektromobily, když je lidi nekupují a nechtějí? Jak to, že má odvahu jít proti vůli zákazníků?

Jenže Volkswagen je tak velká firma, že si to může dovolit. A může jí to i vyjít. Představa, že automobilky jsou tady pro lidi a vyrábějí to, co chtějí zákazníci, je scestná. Často vytvoří trend a doufají, že se prosadí, jako v případech SUV a MPV nebo propagace dieselů.

Lidé pak nakupují, protože začnou mít pocit, že je to fajn, že se jim to líbí, a nastává efekt sněhové koule – čím víc takových aut jezdí, tím víc lidí je chce.

Ale v případě VW jde ještě o mnohem víc. O přežití. Aféra Dieselgate s emisními podvody firmu oslabila, její naftové motory přestaly táhnout. Musí vsadit na něco jiného – a elektromobily nesou pozitivní étos čistoty.

Volkswagen je tak silný, že je lidem může doslova vnutit – zlevní je, zpočátku zadotuje ze svého, aby byly dostupné. Mezitím bude lobbovat a (minimálně v Německu určitě úspěšně) tlačit na zavádění plošných dotací.

Bude masivně podporovat výstavbu nabíječek, z velké části za veřejné peníze. Tím vytvoří trh pro elektrická auta – a může na něm zase dominovat.

Vytvoří si také novou image. A existuje dnes nějaká lepší než být zeleným zachráncem planety?