Digitální hračky nepomáhají, lepší jsou ty obyčejné

Zatímco obchody i dětské pokojíky čím dál tím víc plní „interaktivní“elektronické hračky, Americká akademie pediatrů (AAP) varovala, že by je rodiny neměly používat jako náhradu za tradiční hračky a hry, které podporují hraní s účastí rodičů a rozvíjejí dětskou představivost.

„Hračky se v průběhu let vyvinuly a reklamy mohou v rodičích vyvolávat dojem, že ty s virtuální nebo digitální platformou jsou výchovnější a více vzdělávají,“říká pediatrička doktorka Aleeya Healeyová, hlavní autorka zprávy AAP. „Výzkum nám říká, že nejlepší hračky nemusí být ani okázalé, ani drahé – a ani nemusí mít žádnou aplikaci. V tomto případě je opravdu jednoduchost lepší.“

Hračky jsou klíčové pro rozvoj dětského mozku, řešení problémů, sociální interakce, řeči a fyzické aktivity. Zpráva AAP se zaměřila převážně na děti do věku pěti let a uvádí, že nejlepší hračky jsou takové, které odpovídají vývojovému stádiu dítěte a zároveň podporují rozvoj nových schopností. Rodiče by měli vybírat hračky, které dětem umožňují používat jejich představivost – a přitom nejsou nadměrně stimulující.

Hrát si „na něco“

„Nejlepší hračky jsou takové, které podporují společnou hru rodičů s dětmi, hraní si ‚na něco‘ a společnou interakci,“dodal spoluautor zprávy doktor Alan Mendelsohn. „Tablet nebo obrazovka stejné přínosy nemají,“dodal. „Když si děti hrají s rodiči, stane se opravdové kouzlo, ať už si hrají s figurkami, nebo společně staví kostky, nebo skládají puzzle.“

Mnoho z nových interaktivních možností dětské zábavy včetně videoher, počítačových programů či aplikací pro tablety v reklamách uvádí, že mají vzdělávací přínos. Ale podle AAP jsou tato tvrzení neopodstatněná.

„Čím víc toho víme o raném vývoji mozku, tím víc chápeme potřebu hry založené na lidské interakci,“říká Healeyová. „Žádná obrazovka, počítačová hra ani aplikace nenahradí vztah vytvořený nad hračkami.“

Digitální hračky – jako elektronický plyšový medvídek s nahranou pohádkou nebo aplikace deskové hry s virtuálními hráči – by nikdy neměly nahradit čtení nebo hru s rodiči.

AAP také vydala doporučení, kolik času by dítě v závislosti na věku mělo trávit před obrazovkou – nejen tabletu nebo počítače, ale také televize. Děti mladší než 18–24 měsíců by je neměly sledovat vůbec. Od dvou let by měli rodiče povolit dohromady méně než hodinu denně; počítačové hry nebo videohry by děti měly hrát jen v případě, že jsou vhodné pro stupeň jejich vývoje, a vždy by měl být přítomen rodič nebo opatrovník.

Mezi tradiční kategorie hraček AAP řadí postavičky nebo předměty na hraní, jako jsou panenky, akční postavičky, plyšová zvířata, autíčka, letadla, nádobíčko a podobně. Tyto hračky umožňují hrát si „na něco“, předstírat a zapojit představivost, což tvoří zásadní součást sociálního a emočního vývoje dítěte.

Kostky, tvary, skládačky a vláčky – tyto hračky učí děti řešit problémy, rozvíjet jemnou motoriku a zlepšovat rozvoj řeči a mozku.

Karetní nebo deskové hry, knihy a skládací písmenka nabízejí možnosti pro interakci mezi rodiči a dítětem a rovněž pomáhají rozvíjet řečové schopnosti.

Mezi klasické hračky také patří různé vozíky, míče či trojkolky, které pomáhají rozvoji motoriky a těla. Při hraní s jinými dětmi pak tyto hračky zlepšují dovednosti v kolektivu, kdy je například potřeba dohodnout pravidla hry. Jemnou motoriku a navíc tvůrčí schopnosti rozvíjejí také omalovánky nebo obyčejný papír s pastelkami.

Američtí pediatři také doporučují, že hračky je třeba kupovat s ohledem na věk dítěte – mladší dítě může například spolknout malé dílky hračky určené pro starší věkovou kategorii. Z bezpečnostního hlediska je potřeba dávat pozor na volné, snadno oddělitelné části hraček a také dlouhé šňůrky nebo stužky.

Důležitým faktorem je i odolnost, pevnost a omyvatelnost hraček.