Bosna – skanzen války
Ani 23 let po skončení války to není v Bosně a Hercegovině v pořádku. Brutální konflikt připomínají hřbitovy rozšířené o více než sto tisíc obětí i opuštěné rozpadlé domy. Smír příliš nefunguje, země má nakročeno k tomu, aby se stala skanzenem.
Ivana Faryová
Mohutný tok modrozelené Neretvy si razí cestu skrz šedobílý masiv, řeku kopíruje úzká silnice. Posádka v autě ani nedutá. Scenérie, které divoká příroda začne v půli cesty ze Sarajeva do Mostaru předvádět a s každou další zatáčkou je proměňuje, jsou dechberoucí.
Příroda na Bosně nešetřila ani trochu a turisté už to začínají zjišťovat. I my chceme poznat ty nádherné hory a divoké řeky, i když jen v oblastech, které jsou už prověřené a odminované.
Pohled z okénka ale není jen hezký. Napříč celou zemí míjíme spoustu opuštěných rozstřílených domů. Co to znamená? Vždyť válka dávno skončila. Proč se majitelé nestarají?
Milion zničených domů
Více než milion Bosňanů, kteří uprchli před nejhorším konfliktem v Evropě od druhé světové války do zahraničí, se domů nevrátilo.
Další se stěhovali v rámci své země, když si jednotlivé národy po válce rozdělily území, na němž dřív vedle sebe v klidu žily. Lidé tehdy neřešili, k jakému etniku patří, přátelili se a dokonce vytvářeli rodinné svazky. Válka všechno změnila.
„Oproti počtu obyvatel před válkou je to dnes poloprázdná země, a to i proto, že její rekonstrukce a budování mírového prostředí se úplně nedaří,“říká historik a expert na oblast Balkánu František Šístek z Katedry ruských a východoevropských studií při Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK.
„Lidé hromadně opouštěli domovy jen s tím, co unesli v rukou. Šli do neznáma, jen aby si zachránili holý život. Měl jsem obrovské příbuzenstvo. Všichni odešli stejně jako já a nikdo se po válce nevrátil,“popisuje tehdejší situaci Bruno Kelava, bosenský Chorvat, který před 25 lety přišel do Česka. Opustil rodnou Banja Luku poté, co ho Srbové málem umučili, protože za ně odmítl bojovat.
V různých fázích války se dala do pohybu více než polovina obyvatelstva tehdy více než čtyřmilionové Bosny a Hercegoviny. Po válce se ze zahraničí vrátilo jen přes milion uprchlíků. Problém je to zejména na venkově, kde se infrastruktura po válce zhroutila úplně. Kdo zůstal v Bosně, žije spíš ve městech, protože tam se snáz uživí.
Vesnice vymírají, protože ti, kteří se tam vrátili, stárnou a mladí nezůstávají. Úbytek populace je problém celého Balkánu. Ale Bosnu opouštějí i ti, kteří v době Daytonské mírové dohody ještě nebyli na světě. V zemi totiž nemají uplatnění.
Zjistit přesný počet opuštěných polorozpadlých domů, které zarůstají houštím zvenčí i zevnitř, je obtížné. Bosna má dnes jiné starosti než je počítat. Nicméně Úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky při OSN udělal před lety odhad, že válčící strany poničily nebo zcela zničily až 60 procent domovní zástavby, aby se tam uprchlé obyvatelstvo nemohlo vrátit. Za války tak bylo zdemolováno 1,1 milionu domů.
Některé zůstaly opuštěné, protože jejich majitelé se nevrátili
Podle Bruna Kelavy má Bosna nakročeno k tomu, aby se za dvacet let stala skanzenem. „Lidé ze Západu