Čtyři trosky dokázaly na Novou scénu dostat herectví

Tomáš Šťástka

Paranoia je od toho, aby člověk viděl realisticky. Dokumentovat samotu mne dvakrát nebaví. Nepřeberné množství podobných hlášek a poznámek nabízí Návštěva, zatím nejnovější činoherní premiéra, kterou pražské Národní divadlo uvedlo na své Nové scéně.

Režisér Jan Frič spolu s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou uvedli prvotinu zavedeného spisovatele Emila Hakla. Jejich Návštěva si s diváky zpočátku pohrává, účastní se totiž fiktivní prohlídky, která je skrz útroby Nové scény zavede až do párty stanu na pódiu. Průvodkyně a moderátorka v podání Terezy Vilišové zve na pódium Bombura (David Prachař), aby převzal jakousi cenu. Mezi stojícími diváky se však postupně protáhnou jeho tři kamarádi (Saša Rašilov, David Matásek a Ondřej Pavelka), aby pomohli Bomburovi udělat ze škrobeného večera frašku. První část inscenace, kde se všem pěti hercům daří nastolit potřebnou trapnost, tak navazuje na současné divadelní trendy zážitkového divadla, kdy je publikum součástí děje.

Je to však jen přilepený úvod, těžiště večera tkví jinde. Po krátkém (nadále cíleně trapném) intermezzu a přestavbě jsou diváci opět pozváni do stanu, aby mohli konečně zasednout. „Když dojde sprite a neteče fanta“, sedíme v Bomburově bytě a sledujeme setkání oněch čtyř přátel, kteří tak důsledně rozbourali předchozí program.

Čtveřice mužů, plus minus padesátníků, je podobně jako Bomburův byt v různé fázi rozkladu. Každá z postav to dotáhla někam jinam, všechny ovšem spojuje pocit, že jim něco uteklo. „Zestárlým démonům mládí“, tak zbývá jen radost z jídla, pití a nekonečných blábolivých debat o konspiračních teoriích.

Atraktivní záležitost

Mluví se o Černobylu, vlivu KGB na sametovou revoluci, vzpomíná na divoké devadesátky. A nad vším visí jako symbolické rozhřešení jejich trápení hrozba meteoritu, který má v daný čas dopadnout na planetu. „Budeš muset holt žít dál,“pronese jedna z postav, když se očekávaná zkáza nekoná.

Návštěva je představení depresivní, bezvýchodné, ovšem díky skvělému Haklovu jazyku vtipné a trefné. Fričova režie navíc dělá divy – pomocí hudby, projekcí či pěveckých vstupů Vilišové dokáže z odpudivého setkání čtyř umaštěných pupkáčů v neuklizeném kutlochu udělat atraktivní záležitost. Divákovi prostě musí být tahle čtveřice sympatická.

Velkou měrou tomu samozřejmě přispívají aktéři. Pro všechny čtyři je to totiž po dlouhé době konečně příležitost, kde mohou rozvinout svůj herecký talent a zkušenosti. Své tragické charaktery si náležitě užívají. Návštěva je tak zdaleka nejvíce hereckým představením v současné činoherní nabídce Národního divadla. Díky triku se stanem, který dost zásadně snížil počet sedadel a učinil z kusu komorní záležitost, navíc nemusí bojovat s náročnými prostory Nové scény.

A Frič tak po Faustovi letos přináší do zdejší nabídky druhou inscenaci, kterou stojí za to vidět.

Návštěva Národní divadlo