Novosvětská zazní v den 125. výročí své premiéry

Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes Dvacátý ročník festivalu České doteky hudby se potkává se 100. výročím republiky a 125. výročím prvního uvedení Dvořákovy Novosvětské symfonie.

Eva Jarošová

PRAHA Mezinárodní hudební festival České doteky hudby, svátek pro milovníky klasické hudby, startuje právě o tomto víkendu. Letos se koná podvacáté. „Festivalových koncertů je dvanáct. Poprvé letos uvedeme například Beethovenův klavírní koncert č.3, Janáčkovu Sinfoniettu či řadu světových premiér,“říká ředitel festivalu Miroslav Matějka (na malém snímku).

Můžete připomenout, jak festival vznikl?

Festival vznikl v roce 1999, osm let byl volným cyklem koncertů. Jmenoval se Doteky české hudby a poezie. Od roku 2006 zakotvil v podobě, jak ji známe dnes. Od prvních ročníků zveme významná symfonická tělesa, významné představitele klasické i popové scény. Letošními tvářemi festivalu jsou Ivan Klánský, Eva Urbanová, Dan Bárta, Camille Thomas, Michal Pavlíček.

V čem bude letošní, jubilejní ročník jiný?

Letošní, dvacátý ročník se potkal s výročím sto let od založení Československa. Shodou okolností je zahajovací koncert rovněž velkou historickou náhodou. Přesně 16. prosince před 125 lety zazněla v Carnegie Hall premiéra jedné z našich nejslavnějších symfonií, Novosvětské Antonína Dvořáka. Tuto symfonii letos uvádíme poprvé a uchovali jsme ji právě pro toto krásné výročí. Zhruba třetina koncertů je věnována československé státnosti. Program jsme připravovali čtyři roky dopředu tak, abychom jím výročí oslavili.

Letošní koncerty se konají v sálech spojených se založením republiky a s českým státem...

Většina koncertů se koná v místech československé státnosti v Rudolfinu, na Pražském hradě, v Obecním domě, v Novoměstské radnici. A pochopitelně je připomenutí české státnosti programově opřeno o čtyři velikány – Dvořáka, Janáčka, Martinů, Smetanu. Uvedeme i velká soudobá díla, jako ke 100. výročí narození Jiřího Pauera nebo Ilji Zeljenky. Vloni festival navštívilo osm tisíc lidí, letos je odhad 10 až 12 tisíc. Tři koncerty už jsou zcela vyprodané.

Symbolicky volíte i data, kdy festival začíná a končí...

Zahajovací koncert je 16. prosince, což je den narození Beethovena. Jeho závěr již dvanáct let datujeme na 6. leden, a to proto, že pro českou státnost i symboliku Prahy jako hlavního města je významný podpis Tříkrálové deklarace, která byla v tento den v Obecním domě podepsána. Právě na tomto místě také festival vždy končí. V republice je hrstka festivalů, které mají podporu v oblasti incomingu zahraniční klientely. To znamená,

aby byla Praha vnímána jako dominantní metropole kultury, památek klasické hudby. Jsme zapojeni do programu Česko – země příběhů a toho si vážíme. Praha by měla lákat nejen domácí posluchače, ale i ty ze zahraničí. To je velmi důležitý aspekt. Na tento festival jezdí zhruba třicet až čtyřicet procent návštěvníků ze zahraničí. Vracejí se a jsme za to rádi. České hudební soubory a tělesa, Dvořáka, Janáčka, Martinů zná celý svět. Česká klasická hudba je jednou z pilotních komodit, se kterými se identifikuje jméno Česka v zahraničí.

Jak podle vás vnímají klasickou hudbu Češi? A je o ni zájem i mezi mladými?

Češi jsou hudbymilovný národ. Dominantní věková skupina na festivalu je 40 plus. Vidím ale stále více mladých lidí. Je to i proto, že jsme úspěšní v kombinaci uvádění takzvané populární hudby s klasickou. To je příklad koncertu Tomáše Savky, Radky Fišarové a Dana Bárty v projektech na pomezí žánrů. To láká i řadu posluchačů mladší generace. Díky tomu si občas vyhledají i koncert čistě klasické hudby.