Workoholik vybudoval stát
Hostivařský politik Antonín Švehla se stal mistrem vyjednávání a tvůrcem vládních koalic
Jan Bohata
HOSTIVAŘ Tóny lesních rohů zněly na dvoře hostivařského statku č. p. 45/52 v polovině prosince před 85 lety. Melodie „Už mně koně vyvádějí“doprovázela za sychravého, větrného počasí smuteční akt, při němž koňské spřežení odváželo na hostivařský hřbitov zdejšího hospodáře Antonína Švehlu. Politika, mistra kompromisu a vyjednávání, vůdce agrární strany, státníka, který se výrazně zasloužil o zrod Československa.
Švehlovy zdravotní potíže se srdcem a další komplikace gradovaly na podzim roku 1933. O jeho zdraví pečovali nejlepší doboví tuzemští lékaři, Alexander Gjurič či Bohumil Prusík. V pondělí 11. prosince před 85 lety nastala krize, rodina a ošetřující lékař do Hostivaře k lůžku nemocného povolali profesora Josefa Charváta. Ten ke konciliu ještě v noci na 12. prosince přizval další lékařskou kapacitu, profesora Josefa Pelnáře. „Strávil jsem tam celou noc. Švehla dekompenzoval. Zemřel 12. prosince ráno selháním levé komory při onemocnění koronárek a edémem plicním,“vzpomínal Josef Charvát, proslulý internista a endokrinolog.
Masarykova úcta
Švehlův pohřeb náležel k nejvýraznějším smutečním ceremoniím první republiky. S jednou z historicky nejvýznačnějších postav české politiky se do Hostivaře přišli rozloučit Švehlovi partneři a protihráči z tuzemské politické scény. Pietní akt nevynechal ani první muž Československé republiky Tomáš G. Masaryk. „Byl jsem blízko prezidenta Masaryka, který v tom nečase stál s odkrytou hlavou. Tiše jsem mu řekl: ‚Pane prezidente, dejte klobouk na hlavu, nachladíte se.‘ Podíval se na mne, zavrtěl záporně hlavou a zůstal s hlavou nepokrytou do konce,“vzpomínal na ceremonii profesor Charvát.
„Na politické scéně byl označován spíše za velkého režiséra než herce. Po válce se stala jeho vedoucí role mezi politiky nesporná. Přispěl k tomu reálný postřeh situace, bystrá orientace ve volbě vhodných prostředků a vzácné nadání sbližovat politiky různých názorů,“popsal Švehlovy přednosti historik Antonín Klimek.
Do světa velké politiky se Švehla vydal z hostivařského gruntu, v jádře barokního komplexu, který jeho otec získal v roce 1881. Areál statku se po zrodu Československa stal dějištěm vrcholných politických setkání. Legendárním se stal dub, pod nímž Švehla jednával s Tomášem G. Masarykem. „Byl to muž se zdravým selským rozumem. Měl neobyčejně praktický smysl pro zacházení s lidmi,“charakterizoval hostivařského rodáka lékař Josef Charvát. Selské kořeny prozrazovala také Švehlova neutuchající pracovitost a spořivost. Švehla nesnášel rozhazovačnost, v této souvislosti vzpomínal na svou matku. „Zhasni to, Toníčku, je to škoda,“řekla mu na smrtelném loži poté, co syn u jejího lůžka rozsvítil hromničku.
Od oportunismu k revoluci
„Za světové války představoval zpočátku typ opatrného, oportunního politika. Na jejím konci se však stal jedním z ‚mužů 28. října‘, těch, co doma stáli v čele provolání a prvních kroků samostatného státu,“popsal Švehlovy postoje Antonín Klimek. Racionalitu a praktičnost agrární lídr prokázal během převratu 28. října 1918. Zatímco jiní politici se oddávali projevům a sbírání vavřínů, on rozhodoval o desítkách praktických věcí, obsazení a řádném chodu úřadů. „Nikdo nic nevěděl napřed. Na to není matematika – na to je nos,“tak popsal říjnový převrat v roce 1918 Švehla. V první republikánské vládě přijal nepopulární post ministra vnitra. I tak získal silné postavení.
V éře rozhádaného parlamentu Švehlovy schopnosti dozrály k mistrovství. Jeho dílem byla legendární „Pětka“, zeleno-rudá koalice pěti partají. To podstatné vznikalo v zákulisí, v parlamentu poslanci „Pětky“jen odhlasovali to, co lídři dohodli. „V soukromí se vyjadřoval, že každého je možné koupit. Jednoho za peníze, druhého za příležitost k lesku osobnosti, třetího za přízeň žen, čtvrtého za společenskou pozornost,“napsal publicista Ferdinand Peroutka. Pro potřeby „Pětky“existoval i zvláštní „nezúčtovatelný“peněžní fond. Agrární vůdce jej nevyužil. „Švehla byl a zůstal čistý člověk,“uvedl politik Jiří Stříbrný v pamětech, které v 50. letech psal ve valdické věznici a na Švehlovu pověst se nemusel ohlížet.
Kouř urychlil dohodu
Vyjednávací schopnosti ministra a premiéra Švehly bývaly neortodoxní. K některým diskrétním jednáním měl v dobříšském hotelu Heinz vyhrazeno apartmá. Podle legend jednal specifickým způsobem s lidoveckým vůdcem Janem Šrámkem. Ten nesnášel kouř, Švehla se s ním proto scházel v malých místnostech, kde odpaloval jeden doutník za druhým. Kouř urychlil dohodu se sveřepým partnerem.
Švehlovo pracovní tempo bylo nelidské. „Měl svého fámula, pana Šmída. Ten ho ráno oholil a pak se o něj celý den staral. Přinesl mu jídlo, jemuž však Švehla nikdy nevěnoval pozornost. Na psací stůl umístil po každé straně jedno žehlicí prkno, na jednom byly lulky, na druhém šálky s černou kávou,“vzpomínali pamětníci. Doma v Hostivaři s oblibou jedl zeleninový pudink posypaný parmazánem, který mu jeho choť chystala v bábovkové formě. Podobně nevybíravě se stravoval třeba během návštěvy u Tomáše G. Masaryka na zámku ve slovenských Topoľčiankách. Švehla si během jednání o vládě k večeři vybral rohlík, máčený do velkého šálku kávy. Prezident volil stejně.
Byl to muž se zdravým selským rozumem. Měl neobyčejně praktický smysl pro zacházení s lidmi.