Řemesla na vymření
Mladí lidé nemají zájem vyučit se zedníkem, pekařem, řezníkem ani truhlářem
Stále méně mladých Čechů uvažuje o tom, že svou kariéru spojí s montérkami a fyzicky namáhavou prací. Ve srovnání s rokem 2005 ubyly loni zhruba dvě třetiny absolventů většiny stavebních profesí. Zatímco ještě před 14 lety se v Česku vyučilo 705 zedníků, minulý rok jich bylo 253. Pokles v obdobném rozsahu zaznamenali také pokrývači či nábytkářské profese.
Vyplývá to z aktuální analýzy Asociace malých a středních podniků (AMSP), kterou má MF DNES exkluzivně k dispozici.
Apokalypsa učňovského školství nicméně zatím nenastala, přestože podíl absolventů učňovských oborů vytrvale klesá. V roce 2005 učni tvořili 34,6 procenta ze všech absolventů škol a učilišť navazujících na základní školu, loni to bylo jen 29 procent. V posledních letech se však pokles zpomalil.
Z řemesel je zájem především o strojírenské a elektrikářské profese, počet vyučených nástrojařů či obráběčů kovů dokonce roste. Po mnoha letech úbytku absolventů se začíná obracet karta i v profesích, jako jsou automechanici, elektrikáři nebo elektromechanici.
„Mladí dnes chtějí pracovat s moderními technologiemi. A pokud jim neukážete, že obor je s nimi spojený, nevidí v tom perspektivu. Stavební profese nebo obory jako řezník-uzenář, kde je situace nejkritičtější, však právě moderní technologie dnes těžko nabídnou,“říká šéf AMSP Karel Havlíček.
Navíc právě v těchto oborech, kam se žáci hlásí nejméně, jen stěží nahradí lidskou práci roboti. To je možné zejména v továrnách.
„Preference mladých a vlastně celého vzdělávacího systému opravdu nesměřují na učňovské obory, ale na všeobecnější vyšší vzdělávání. Bez ohledu na fakt, že čím více dětí tento typ vzdělávání podstupuje, tím musí být požadavky daných škol nižší,“říká analytik ČSOB Petr Dufek.
V rámci revize vzdělávacích programů proto vzniká plán, jak více přiblížit učňovské obory mladším dětem. Expert na technické vzdělávání Jiří Dostál z Univerzity Palackého navrhuje vytvořit samostatnou vzdělávací oblast Člověk a technika, aby si technickou gramotnost osvojili i ti nejmladší.
Nemělo by jít o pracovní dílny, které na základních školách existovaly dříve, šlo by o praktickou výchovu spojenou s moderními technologiemi. Zároveň by však výuka byla koncipována tak, že by ve škole nemusela vzniknout speciální učební místnost. Právě nutnost vybavit nové místnosti byla jedna z hlavních výtek ředitelů škol proti takovému plánu.
Analýza ukazuje, že průměrná míra nezaměstnanosti vyučených absolventů v letech 2017 a 2018 byla 5,3 procenta. Prakticky okamžitě sežene zaměstnání vyučený čalouník, nástrojař nebo řezník-uzenář. „Situaci ještě zhoršuje fakt, že řada absolventů oborů volí po škole nakonec jiný, méně náročný obor,“říká Havlíček.
Celkově však lidé, kteří ovládají řemeslo, na trhu chybějí, což se pozitivně odráží také na odměňování. „Spíše než průměr má smysl sledovat rozpětí. Například u zedníků bralo deset procent nejhůře placených do 13 tisíc korun a deset procent nejlépe placených více než 29 tisíc. Ještě lépe na tom byli svářeči nebo nástrojaři, kde mzdy mohou šplhat až k 50 tisícům,“říká Dufek.