Trump nechce zůstat uvězněný v dohodě o raketách

Kamila Struhy, editora MF DNES

Vypadalo to, že ta smlouva bude sloužit „navěky“, když ji v roce 1987 Michail Gorbačov s Ronaldem Reaganem s velkou pompou podepisovali. Dohoda se zkratkou INF zakázala nasazení raket krátkého a středního doletu odpalovaných ze země s dosahem 500 až 5 500 kilometrů. SSSR a USA si ponechaly jen ty odpalované z moře a ze vzduchu.

O třicet dva let později americká administrativa oznámila, že od ní USA do šesti měsíců odstoupí. Rusové ihned udělali totéž. Část demokratických kongresmanů tepe Donalda Trumpa, že ničí jeden ze základních bezpečnostních pilířů světa.

Jeho kritici by si však měli uvědomit, že svět se od roku 1987 hodně změnil. Už na sebe nemíří jadernými raketami jen dva bloky zpoza železné opony. Čína vystrkuje velmocenské růžky, Írán si pumpuje svaly na Blízkém východě a Severní Korea ohrožuje všechny.

Dohoda INF je přitom závazná jen pro Rusko a USA. Čína a spol. si v klidu vyrábějí rakety krátkého a středního doletu, některé dokonce vybavené jadernými hlavicemi, kterými ohrožují americké spojence. Vlastní je i Británie, Francie, Indie, Pákistán či Izrael. Zatím. Mimochodem putinovské Rusko to vyřešilo po svém, vyrábí je tajně, ač to vehementně popírá.

Může se někdo divit, že chce Donald Trump od smlouvy ustoupit? Jistě, vyvolá to určitou nestabilitu v mezinárodních vztazích. Někteří argumentují, že USA by mohly použít podobné rakety, které se odpalují z moře, ale ty jsou dražší. A také je možné, že Japonsko či Korea by stejně ty pozemní na svou půdu nechtěly kvůli čínské odvetě. Jenže to nic nezmění na neférovém omezení USA. Krom toho odstoupení od smlouvy už velmi vážně zvažovala administrativa demokrata Baracka Obamy.

Jde o složitou šachovou partii. A tajný vývoj ruské rakety jen umožnil Američanům smlouvu „roztrhat“. Putin se sice také rád otěží smlouvy zbaví, ale nejde mu o návrat závodů ve zbrojení. Vždyť na něj nemá peníze. Trumpův krok tak může ohrozit hlavně Evropu, která si bude muset připlatit na vlastní obranu, což měla udělat už dávno.

Americká administrativa se možná více než Ruska obává Číny a Íránu, které přerýsovávají zóny vlivu. Říše středu sebevědomě hlásá, že v případě vzpurnosti obsadí Tchaj-wan, a neustále se v Pacifiku hádá s Vietnamem, Malajsií a Filipínami o bohatství pod ostrovy v Jihočínském moři. A nejen to. Své rakety krátkého a středního doletu ani nemusí osadit jadernými hlavicemi, stačí ty konveční a v ohrožení se ocitá Japonsko a Jižní Korea. A k tomu si připočtěte íránské rozpínání na Blízkém a Středním východě. Americké sunnitské spojence v čele se Saúdskou Arábií to hodně znervózňuje.

I proto se Trump nebrání možnosti nasazení raket středního a krátkého doletu odpalovaných ze země, i když samotný jejich vývoj je ve hvězdách, protože demokraté v Kongresu mu na ně stěží přiklepnou peníze.

Teď se však vraťme k oné americké šachové partii. USA vlastně primárně nejde o zrušení dohody INF, jen by ji chtěly naroubovat na realitu 21. století. Chtěly by raději přijmout smlouvu novou, do jejíž ohlávky by mohly zavřít i vzpouzející se Čínu a další revizionistické mocnosti. Proto teď Trump dělá tytyty, aby ostatní přiměl k jednání.

Jenže je otázka, jestli ho někdo kvůli jeho nevypočitatelnému chování ještě bere vážně. Zvláště když torpédoval íránskou jadernou dohodu i pařížskou klimatickou dohodu. Takže výsledek jeho úsilí je nejistý. A bezpečnostní situace ve světě se v případě jeho neúspěchu, který jen více rozdělí rozhádané velmoci, může opravdu zhoršit.