Huawei: víc než technologie

Čínská firma Huawei má dnes proti své konkurenci náskok až tři roky. To znamená, že když ji nepustíme do naší telekomunikační infrastruktury, bude nás to dost stát. Ale je to přijatelná cena za bezpečnost a svobodu.

Stále důrazněji USA varují před čínskou společností Huawei, zřejmě největším dodavatelem zařízení pro telekomunikační operátory. Dodavatelem nejpokročilejší technologie, podle mnohých zákazníků zároveň technologie nejlevnější. Podle tajných služeb a rozvědky však dodavatelem bezpečnostně rizikovým. Je to tak vážná věc, že americký ministr zahraničí Mike Pompeo vyrazil na turné po Maďarsku, Slovensku a Polsku, aby celou věc spojeneckým zemím vysvětlil. A tento týden se v USA sejde i s českým ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem a nepochybně se bude hovořit také o Huawei.

U nás už v prosinci varoval Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), že bezpečno s Huawei není. Čínská společnost se proti varování ohradila, pohrozila arbitráží a požádala úřad o schůzku a vysvětlení. NÚKIB schůzku odmítl a vysvětlení firmě podal písemně. Stojí si za svým. Varování před Huawei se opírají mj. o čínský zákon, který nakazuje společnostem podělit se se státní rozvědkou o získané informace. Huawei na to reagovala obsáhlým výkladem tohoto zákona s cílem rozptýlit pochybnosti, že by byla povinna práskat na své obchodní partnery.

Rudé móresy my známe

Je to jen jeden dílčí problém s Huawei, ale začněme od něj. Český ministr zahraničí by mohl americkému kolegovi lépe než kterýkoliv z jeho amerických poradců vysvětlit, jak kluzký je komunistický režim ve vydávání a výkladu zákonů a jak krutý je při jejich vymáhání. Právní analýza od Huawei proto nemá cenu zlámané grešle.

A další naše historická i mezinárodně sdílená zkušenost s komunismem je taková, že je rozpínavý. Sovětský svaz uplatňoval vojenskou sílu, soudobá Čína na to jde kombinací hrubé síly, diktatury a obchodních okolků. První a druhou metodu uplatňuje na územích, která považuje za svá vlastní, třetí tam, kde se prohlašuje za partnera a spojence. Od partnerů a spojenců však požaduje poslušnost, jak jsme už rovněž zakusili v Česku. Pokud se to týkalo medvídka pandy nebo návštěvy čínského prezidenta, dalo se to snad přejít i s humorem. Legrace však končí, když čínský velvyslanec po schůzce s českým premiérem vydá prohlášení, podle kterého česká strana usiluje o „nápravy chyb“. Andrej Babiš takový závěr ze schůzky odmítl jako lež čínského velvyslance. Je tedy nanejvýš prozíravé, jestli si NÚKIB s Huawei jen dopisuje.

Spojenectví ve strategických telekomunikačních sítích bude z čínské strany více než jen obchodní záležitostí. Podobně jako při zapůjčení pandy nejde jen o záchranu ohroženého živočicha. Rozdíl je v tom, že nezapůjčení pandy do pražské zoo její vyhynutí nezpůsobí. V případě telekomunikací ovšem nelze pominout ekonomickou stránku věci. Telekomunikační odborníci varují, že bez Huawei bude další rozvoj odvětví, především budování 5G sítí, pomalejší a dražší. Huawei je napřed proti konkurenci (např. Ericcsonu, Siemensu a Nokii), a to i cenově. Zpoždění ve vývoji je odborníky odhadováno na dva až tři roky.

Nepochybujme o tom, že rozvoj firmy Huawei byl státní a stranický úkol, který se podařilo splnit.

Tento argument nelze brát na lehkou váhu. V sázce je konkurenceschopnost Evropy (a USA), hospodářská prosperita a blahobyt jejich obyvatel. Nedovedu odhadnout, oč se sníží životní úroveň, když se budování sítí 5G o dva či tři roky zdrží. Ale že jejich vývoj bude dražší, o tom není pochyb. Však ani Huawei svůj náskok nezískala zadarmo. Bylo by jistě zajímavé někdy zjistit, kolik to stálo. Nejen firmu na investicích, výzkumu a vývoji, na patentech, které koupila, i na patentech, které nekoupila. Ale také na státních podporách výzkumu a vývoje, vysílání studentů do zahraničí, na podpoře exportu a exportního financování. A také, jak tvrdí USA a Kanada, na špionáži a úplatcích. Nepochybujme o tom, že rozvoj firmy Huawei byl státní a stranický úkol, který se podařilo splnit. V komunistické Číně to ani jinak nejde.

Nyní si představme, že za tuto přízeň a podporu si stát vymůže určitou protislužbu. A představme si, že by ji Huawei neposkytla. Že by odmítla podílet se na konečném vítězství komunismu. Že toto odmítne režimu, který nechá zmizet generálního ředitele soukromé energetické firmy a poradce spřáteleného prezidenta partnerské země bez vysvětlení. Režimu, který soukromou firmu zestátní během několika týdnů.

Prosperita vs. demokracie

Nevíme, s jakými informacemi pracuje americká rozvědka a s čím konkrétně ministr Pompeo přijel do Evropy. Ale jestli na vyhodnocení elementárních rizik spolupráce s Huawei a případně i s jinými podobně důležitými čínskými firmami v Česku potřebujeme CIA a NÚKIB, pak ztrácíme paměť a soudnost.

Omezení vstupu firmy Huawei do telekomunikační infrastruktury u nás a v Evropě nepochybně způsobí problém. Dal by se zobecnit tak, že demokracie v tomto případě zbrzdí technologický náskok a hospodářskou prosperitu. Evropa není jeden stát a už vůbec ne totalitní. Nedokáže finanční a intelektuální zdroje nadirigovat (naplánovat) jedním rozhodnutím do jedné firmy v jedné pětiletce. Kromě sítí 5G se stará také o ekologii, sociální spravedlnost a mnoho dalších věcí.

Politika je pluralitní, politické programy a cíle se tvoří a jejich podpora se dávkuje hlasováním. To někdy zdržuje, ale stojí to za to. Stojí to za bezpečnost a svobodu.