Páky a polštáře v čase před recesí

Páka domácností, dluh lidí k ročnímu disponibilnímu příjmu, je nyní 61,2 procenta. V roce 2007, tedy rok před krizí, byla 40 procent. Úspory domácností jsou nyní 10 procent z příjmu, o pětinu méně než na vrcholu poslední konjunktury v roce 2007. Tedy větší páka a k tomu navíc máme menší polštář na vykrytí výpadků příjmů, pokud by přišla recese. Prospělo by více šetřit.

Páka firem, poměr dluhu k provoznímu příjmu, je nyní 104 procent, v roce 2007 to bylo 82 procent. Takže i firmy jsou více zapákované, než bývaly. Je to dopad extrémně nízkých úroků přímo vybízejících si půjčit (třetina úvěrů firem už je v eurech, kde jsou úroky ještě nižší).

Páka bank, dluh k majetku, je proti 2007 zhruba stejná. Když vezmu kapitál bank, tak je nyní o polovinu větší než před krizí. Vysoce kvalitní kapitál (pro fajnšmekry takzvaný Tier 1) je nyní dvojnásobný než v roce 2007. Takže banky polštář mají. Kéž by k tomu navíc zvedly úroky u spoření, aby větší polštář měl i lid.

Páka státu, krajů a obcí dohromady: dluh k HDP je nyní 33 procent. V roce 2007 to bylo 27,5 procenta, pak přišel velký nárůst do roku 2013 až na 45 procent, ale od té doby to šlo dolů a začal vznikat polštářek. Chtělo by to pokračovat dál, generovat cashové přebytky v rozpočtech, dokud ekonomika roste, a dluh alespoň srovnat s tím, jak byl v roce 2007.

Shrneme-li logikou pák a polštářů – šlo by se na případnou recesi připravit lépe...