„Čím budou, by si měli určit až na vysoké“
Dokončí střední odbornou školu a pak jdou na vysokou. Tam studují něco jiného. Podle Radka Špicara, viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy, by se příprava na konkrétní povolání měla posunout až na vysokou školu. Ze středních škol by posílil především lycea.
Odpovídá podíl učňů a maturantů potřebám pracovního trhu?
Zda je poměr 70/30 mezi maturanty a vyučenými dobrý, nebo špatný, se nedá jednoznačně říct. Vychází ze struktury hospodářství, historie, obsah vzdělávání v rámci učebních oborů napříč Evropou také není srovnatelný. Navíc v průběhu 90. let zcela otočil, před rokem 1989 maturovalo zhruba 30 procent žáků.
Proč tak velká změna? Očekáváte v souvislosti se změnami v technologiích a robotizaci průmyslu další takový posun?
Ten posun k maturitě je tlačen například i změnou kvalifikačních požadavků ve veřejné sféře. V průmyslu očekáváme spíše tlak firem na získání potřebných „nových“kvalifikací u stávajících zaměstnanců, tedy na rychlé a efektivní rekvalifikace. U poměru mezi maturitními a učebními obory předpokládáme, že bude dále mírně narůstat v neprospěch učebních oborů. V budoucnu se ale asi stane běžné, že mnohý maturant či vysokoškolák bude mít potřebu si profesní či řemeslnou kvalifikaci doplnit.
České děti si volí, čím chtějí být, velmi brzy. Je to dobře?
Je to výsledkem dlouhodobého vývoje školství. V posledních zhruba dvaceti letech je však vidět jednoznačný trend, že maturanti odborných škol, kteří dříve většinou po ukončení střední školy vstupovali na trh práce, odcházejí na vysoké školy. A zde často studují specializace, které nejsou shodné s oborem vystudovaným na střední škole. Bylo by rozumné posunout oborovou specializaci až do bakalářského stupně vysoké školy, což Svaz průmyslu a dopravy také vnímá jako vhodný cílový stav. Bohužel profesně orientovaných bakalářských programů s výrazným podílem odborné praxe – jak je to běžné v zahraničí – je zatím velmi málo.
Co by to znamenalo? Posílení gymnázií?
Podmínkou přenesení kvalifikačního vzdělávání do bakalářského stupně je vytvoření soustavy profesních programů. Do té doby si nedokážeme představit rušení oborové soustavy na středních školách. Poté by ve středním školství neměla být posilována jen gymnaziální větev, ale spíše obecně odborné vzdělávání typu lycea – technického, přírodovědného, zdravotnického, ekonomického nebo pedagogického. Pokud jde o učební obory, bude nutno zachovat možnost nástavbového studia k získání maturity, nicméně závěrečná zkouška učňů by měla spíše směřovat k „tovaryšské“a následně „mistrovské“zkoušce. (rh)