„BIS ujela, dějepis není ruský“

Proruský výklad moderních dějin? Nesmysl, odmítají historici zprávu tajné služby.

Od Bezpečnostní informační služby to byl šlendrián, nějaký učitel možná občas žáky ovlivní svým politickým názorem, ale dějepis na českých školách není proruský. A žákům by neuškodilo, kdyby místo mnoha hodin výuky pravěku slyšeli na školách víc o moderních dějinách. Shodli se na tom poslanci s odborníky během včerejšího semináře o tom, jestli je výuka dějepisu na českých školách prosovětská, nebo ne.

Seminář reagoval na poslední výroční zprávu BIS, podle které jsou „moderní dějiny prezentované ve školách de facto sovětskou verzí moderních dějin“. Poslanci seminář využili k tomu, aby s přítomnými odborníky, mezi kterými byl mimo jiné autor dějepisných učebnic Petr Čornej, konzultovali svoje názory. Učitel dějepisu a lidovecký poslanec Marek Výborný se tak třeba pochlubil, že na gymnáziu začínal výukou moderních dějin a pravěk skoro úplně vypustil.

„Tak jako nebudeme učit chemii bez toho, že bychom žákům neřekli, co jsou to atomy, nebudeme učit dějepis bez souvislostí,“namítal historik Vít Vlnas.

„Stalo se nám, že jsme dělali debatu s pamětnicí Ležáků, ale druháci nevěděli, o co šlo, říkali, že se teprve učí Karla IV.,“argumentoval pro svoji metodu Výborný.

V tom hlavním se však všichni shodli. Učebnice jsou kvalitní a výuka není tendenční. „I když, pokud by někde učila třeba Marta Semelová, mohli bychom mít obavy,“poznamenal Výborný. „Jsem radši, když učebnice dějepisu tvoří pan Čornej, a ne nějaký poručík BIS,“glosoval pak debatu Václav Klaus mladší z ODS.

Když posílali na konci 90. let hotovou učebnici dějepisu na ministerstvo školství ke schválení, historik Milan Hlavačka čekal, že ji zpátky dostanou s připomínkami od odborníka. Místo toho úředníci poslali učebnici k posouzení nejrůznějším zájmovým sdružením.

„Z židovské obce žádali, aby bylo u jména Zikmunda Freuda připomenuto, že byl židovského původu. Z Muzea romské kultury si stěžovali, že se v učebnici o Romech nepíše, spory byly i s evangelíky o to, kolik lidí se přihlásilo po vyhlášení tolerančního patentu k protestantské církvi,“vzpomínal s lehkou nadsázkou historik z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jak tehdy vznikala jedna z nejoblíbenějších učebnic dějepisu na dnešních školách.

Svůj pohled vědci uhájili. „Byli jsme odpovědní jen sami sobě a svým znalostem,“okomentoval už o něco vážněji, co se kolem schvalování učebnice dělo.

Proruský výklad dějin? Ani náhodou, shodl se Hlavačka s dalšími uznávanými historiky včera v Poslanecké sněmovně na semináři, který uspořádal předseda sněmovního školského výboru Václav Klaus ml. (ODS).

Historici a zároveň autoři učebnic dějepisu odpovídali poslancům. A to i na otázku k oné poznámce pod čarou z výroční zprávy Bezpečnostní informační služby, podle níž je výuka především moderních dějin a také národního obrození poplatná ruskému úhlu pohledu.

Podle Petra Pánka – jednoho ze zakladatelů webu modernidejiny.cz, ze kterého mnoho dějepisářů čerpá nápady pro přípravu hodin – problém není v tom, že by se moderní dějiny vykládaly ruskou optikou, ale spíš, že o nich ve školách mluví málo anebo se k nim učitelé ani nedostanou.

20. století se nestíhá

Do určité míry za to podle Pánka mohou právě i současné učebnice, které počítají s tím, že se děti nejprve na základní škole a pak na škole střední dvakrát za sebou postupně propracují od pravěku až po moderní dobu.

Jenže pokud učitel dodržuje učebnicemi předepsaný jízdní řád, na moderní dějiny se v obou případech dostane (pokud vůbec) v době, kdy mají učitelé i jejich žáci jiné priority.

„Tak například na střední škole se mohou zhruba nyní dostat do 50. let. Za chvíli je tu ale maturita. Na základních školách se v posledním roce soustředí na přípravu k přijímacím zkouškám,“vysvětluje jeden z důvodů, proč by se měl zrušit zavedený princip, podle kterého se na základní i střední škole s dějepisem začíná od počátků, tedy od pravěku.

Že by si některé pasáže školského dějepisu zasloužily zredukovat, na tom se s ním včera další přítomní historici shodli – kromě pravěku by proškrtali například i politické dějiny starověkého Řecka nebo Říma. Na tom, že je třeba začínat od Adama (v tomto případě od pravěku), ale trvají.