Kimova kulturní revoluce: pop je žádoucí, i Harry Potter

Severní Korea se mění i na „kulturní frontě“. Učte se v cizině, ale nekopírujte, vyzval Kim umělce. Jeho přání je – jak jinak – rozkazem.

PCHJONGJANG Za časů Kim Čong-ila, otce současného vůdce, platilo, že zahraniční filmy smí spatřit jen on a jeho nejbližší. Diplomatickou poštou chodily velkému milovníkovi kinematografie ty nejžhavější novinky, o nichž obyčejní Severokorejci neměli páru.

To už dnes není pravda. Hollywoodské trháky nebo jihokorejské filmy jsou sice v pchjongjangských veřejných kinech stále tabu, nicméně řada zahraničních snímků se už běžně promítá. Nedávno se prý obyvatelé metropole houfně hrnuli na Tři idioty z produkce indického Bollywoodu.

To však není zdaleka všechno. Mladý diktátor Kim Čong-un nastartoval v zemi, či přinejmenším v „prověřeném“Pchjongjangu, svého druhu „kulturní revoluci“. Alespoň zpovzdáli to tak vypadá.

Vítr změn nejvíce poznamenal pop-kulturu. Ještě nedávno se ti, kteří měli možnost zhlédnout všelijaké estrády vojenských souborů „písní a tanců“, pošklebovali, že kýčovitá zábava v Severní Koreji zamrzla v temných časech stalinismu. Teď se však vyrojily mladé kapely (byť jistě pečlivě prověřené), které se nápadně podobají moderním hvězdám jihokorejského K-popu. Ostatně dívčí skupinu Moranbong prý osobně sestavil sám Kim Čong-un – má být jakousi „soft“tváří jeho odpudivého režimu.

Pop zkrátka dostal „zelenou“z nejvyšších míst. Proč? To není světu úplně jasné. Možná Kim jen nechtěl zaostat za svým jižním sousedem, neboť tajné služby mu opakovaně hlásily, že rostoucí počet mladých Severokorejců poslouchá jihokorejský K-pop. Třeba je ale „kulturní revoluce“součástí opatrného směřování totalitní země k větší otevřenosti a Kim je opravdu ochoten přijmout některé aspekty západní spotřební kultury, již jeho otec a děd považovali za pokleslou a buržoazní. Možná tuší, že jen tak si mezi mládeží získá jakous takous popularitu.

Vůdce poručil, a tak se snaží

Popem totiž změny nekončí, ale spíše začínají. Projevují se také v televizní produkci, od dramatických pořadů po seriály, které dostaly daleko „modernější“kabát.

„Studujme, jak to dělají jinde ve světě, a učme se z jejich příkladu. Ale slepě nekopírujme,“prohlásil prý mladý diktátor k výrobcům i umělcům. Z úst velkého vůdce to nemohlo být chápáno jinak než jako příkaz. A tak se tvůrci snaží. Ať už jde třeba o obaly spotřebního zboží, módní tenisky, nebo o „umění“.

Hodně viditelná je prý „revoluce“ve vysílání státní televize. Ta se dosud soustředila jen na propagandistické relace a dokumenty vychvalující dynastii Kimů. Teď se do programu vloudily i nové dramatické pořady, animované seriály s použitím nejmodernějších počítačových efektů a dlouhé dokumenty. Ani ty samozřejmě nepostrádají nacionalistické a propagandistické prvky, nicméně celkově televize „zlidštila“. Také v knihovnách jsou najednou k mání publikace, jež byly dlouho na indexu. Na dračku prý jde především Harry Potter.

„Pchjongjang reaguje na pronikání zahraničních médií modernizací vlastní mediální produkce, aby vytvořila atraktivní a konkurenceschopný produkt, jenž by přitáhl mladší generace,“řekl pro agenturu AP Geoffrey See, zakladatel neziskové organizace Choson Exchange, která sídlí v Singapuru a podporuje změny v KLDR.

Severní Korea nadále zůstává temnou totalitou. Nelze však vyloučit, že nynější Kimův experiment může být počátkem zásadnějších změn.