Trump, zeď a pomýlení levicoví demokraté
Kamila Struhy, editora MF DNES
Tak ve Spojených státech už začala kampaň k prezidentským volbám v roce 2020. A začala stylově u zdi. Tedy ne, že by se tam Donald Trump s demokraty chtěli pobít jako ve slavné přestřelce u O. K. Corralu. Jen prezident se rozhodl, že konečně splní slib, který dal svým republikánským voličům, a hodlá postavit zeď proti uprchlíkům na hranicích s Mexikem.
Jelikož věděl, že mu na ni Kongres nedá dost peněz, to nedal ani ten „jeho“republikánský, sáhl po stavu nouze. To je takové hezké opatření, které umožňuje prezidentům obejít nepřátelskou, v tomto případě demokraty ovládanou Sněmovnu reprezentantů, když chtějí utrácet za něco, co jim tam neodkývnou.
A Amerika se hned ocitla v bouři, že zlosyn Trump zase rozšlapává demokratický trávník, který otcové zakladatelé tak hezky vyseli. Zaprvé je třeba říct, že za tohle si svým způsobem mohou předešlé Kongresy, které kývly prezidentům, že si ve výjimečných případech mohou odklonit peníze z rozpočtu, kam chtějí. Otcové zakladatelé nic takového do zákonů nenapsali a teď by jim z toho vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.
I když je třeba říct, že Donald Trump dovedl (zne)užívání stavu nouze k dokonalosti. Napíná totiž své zákonné možnosti na hranici prasknutí. Dřív se stav nouze aktivoval spíš ve válkách, při katastrofách či při přijímání sankcí. Trump teď jen vytvořil dojem, že situace s uprchlíky se stala najednou úplně neudržitelnou, aby mohl uspokojit své voliče a postavit zeď. Smutnou pravdou je, že problém s uprchlíky se nevyhrotil v poslední době, Spojené státy už nějaký čas trápí. Je to však takové to trápení, jako když vás občas píchne v žlučníku. Nic akutního.
Na části hranice už stojí železný plot a nové, modernizované příčky by do něj v příštím desetiletí přibyly i bez Trumpa. Jednodušší by bylo upravit imigrační zákon, ale to není tak spektakulární, jako když v přímém přenosu pošlete vojáky na hranice a začnete tam rychle stavět. Tedy vlastně nezačnete. Protože na Trumpovu administrativu dopadne několik žalob a nejméně pár měsíců bude řešit, jestli se může začít stavět.
Nakonec to nejspíš skončí u Ústavního soudu, který rozhodne, zda to prezident tentokrát nepřehnal. V té době však už pojede volební kampaň naplno. Ať to dopadne, jak to dopadne, současný prezident se bude moct bít hrdě v prsa před konzervativními médii, bez jejichž podpory se neobejde.
Je však otázka, jestli mu to bude stačit, protože se podle průzkumů ukázalo, že nerozhodnuté voliče, které Trump potřebuje, toto téma tolik nepálí. Přes padesát procent Američanů se přímo staví proti stavbě zdi. Kromě toho sám prezident dokázal během dvou let v úřadu naštvat plno zájmových skupin a voličů, kteří mu nemůžou přijít na jméno.
Na druhou stranu pomocná ruka mu přichází z nečekané strany. Od nepřátelských demokratů. V Kongresu mu sice nechtějí dát ani dolar navíc a pořád doufají, že Trumpa nakonec uvaří na jeho „paktování“s Rusy, ale současně se nejen většina jejich kandidátů na prezidenta předhání v levicových slibech – jak zavedou všeobecné zdravotní pojištění, zruší poplatky za vysoké školy a prosadí prvky sociálního státu do USA. Tedy něco, co se v 80. letech považovalo za nepředstavitelné, až heretické.
Teď to sice na část voličů funguje, ale ty nerozhodnuté heslo kupředu levá moc nepřitahuje a bez nich se ani demokraté neobejdou. Takže nakonec ne zeď, ale sami demokraté mohou svými levicovými experimenty Trumpovi pomoci, aby další volební období děsil Evropu svými nečekanými rozhodnutími bořícími pilíře jistoty.