Filipovo sčítání má dáti a dal
Půl roku po podpisu tolerančního patentu KSČM bilancuje, zda ze spojenectví s Babišem plynou dostatečné benefity. Má se vláda bát?
Kdyby šlo politiku oprostit od všech stínových her, kouřových clon a rituálních tanců, asi by nás překvapilo, jak málo by toho zbylo. Jeden takový koktejl her, clon a tanců se právě odehrává mezi vládou Andreje Babiše a KSČM, která kabinet drží u moci.
Půl roku po podpisu smlouvy „o podpoře vzniku a toleranci existence“vlády ANO a ČSSD začíná KSČM řinčet zbraněmi. Její ústřední výbor porovnává náklady s výnosy a předseda Vojtěch Filip předkládá požadavky a výhrady, na jejichž základě jsou komunisti ochotni menšinovou vládu dál tolerovat. Upřímně – mluvit o toleranci je v tomto případě takový milý eufemismus, protože reálně KSČM pomáhá vládě v parlamentu prosazovat všechny její důležitější návrhy včetně státního rozpočtu.
Požadavky, které teď Filipova strana klade na stůl, mají povahu zahraniční (Ukrajina, Venezuela) či ekonomickou (nižší schodek, sektorové daně) a spolu s nimi významně ukazuje na lidi, kteří jí v kabinetu enormně vadí (Petříček, Ťok). Avšak výběr témat, na nichž údajně visí osud vlády, je zcela nedůležitý. KSČM dnes hraje hru, v níž jde o něco úplně jiného než o to, kdo bude prezidentem kdesi na druhé straně zeměkoule nebo jestli zůstane v Černínském paláci ministr, který jako by spadl z Marsu.
Před půl rokem (vlastně už dříve, v mírnější podobě hned od voleb na podzim 2017) rozjel Filip hru s riskantním součtem. Na straně nákladů je spolupráce s druhým nejbohatším mužem v zemi, jemuž KSČM poskytne jako bianco šek hlasy svých 15 poslanců. Výnosem jsou jednak aktuální prebendy v podobě funkcí a vlivu, ale hlavně definitivní zbourání třicet let trvajícího rudého ghetta. Ono sice nikdy nebylo stoprocentní, politici i strany všech barev si do něj chodili pro hlasy jako do supermarketu, ale vždycky jednorázově a nejlépe tajně. Až Babiš rozsvítil a podepsal s KSČM toleranční smlouvu, po níž bude někdy příště dalším logickým krokem už přímý vstup komunistů do vlády.
Za svůj riskantní plán teď Filip krvavě platí. Podpora komunistů je na historickém minimu a v krajním případě by mohli i vypadnout ze Sněmovny. Pokud to ale ustojí, bude z KSČM strana historicky rehabilitovaná, jako když se vyperou špinavé peníze. Prostě vhodný partner do příštích koalic od středu doleva.
K tomu však Filip potřebuje dohrát svou hru do konce. Kdyby půl roku poté, co slavně vykročil z ghetta, vypověděl toleranční pakt, s jakou výbavou by šla KSČM do dalších bitev? Jako strana s obrovskou historickou zátěží, a navíc partner, který vráží kudlu do zad. To Filip nedopustí. Ovšem aby cestou za snem nepoztrácel všechny věrné, je dobré občas bouchnout do stolu.
Celé to dost připomíná jednu starou italskou komedii s krkolomným názvem: Vím, že víš, že vím. Filip ví, že roli protektora Babišovy vlády nemůže opustit. Babiš ví, že to Filip ví. A Filip ví, že Babiš ví, že on to ví. A zhruba na tomto půdorysu se nakonec najde smírné řešení. Bude státotvorně podáno tak, aby neuškodilo nikomu ze zúčastněných, ale na žánru komedie to nic nezmění.