Konec skládkování se odkládá o šest let

Spalování, recyklace, výroba paliva – tyhle způsoby využití směsného odpadu měly nahradit skládkování nejpozději v roce 2024. Jenže nenahradí.

Odpadový průmysl není připraven. Podle zjištění MF DNES ministerstvo životního prostředí termín odsouvá směrem k roku 2030. Česko tedy bude ještě nějakou dobu skládkovací velmocí, kde polovina odpadků z domácností končí na smetišti. Hůře jsou na tom v EU Rumunsko, Bulharsko či Chorvatsko.

Pro obce odklad znamená, že ještě zatím nebudou nuceny zvedat poplatky za odpad. A investoři budou mít víc času vyprojektovat spalovny a recyklační zařízení.

EU nasadila laťku vysoko: v roce 2035 se bude podle odpadové směrnice muset 65 procent komunálního odpadu recyklovat, maximálně 10 procent skládkovat a zbylých až 25 procent nechává prostor pro spalovny.

Aby stát všechny hráče na trhu ekonomicky motivoval ke změně v zacházení s odpadem, bude postupně zvyšovat poplatek za uložení odpadu na skládku. Z dnešních 500 korun za tunu vyroste do roku 2030 na 1850 korun.

Za odstranění komunálního odpadu nyní platí obce (skládkovací poplatek plus svoz) – vybírají na to od občanů poplatek za popelnice a zhruba jednou tolik musejí doplácet. Podle Pavla Drahovzala ze Svazu měst a obcí na odstranění odpadů může padnout 5 až 10 procent rozpočtu obce, což je hodně. Ministerstvo nabídne obcím před zdražením záchranné lano – ty, které naučí občany vytřídit více než 50 procent odpadu, dostanou třídicí slevu a skládkovací poplatek zůstane dnešních 500 korun.

To, že Česko směřuje v roce 2030 ke konci skládkování, o pět let dřív než je cíl EU, vypadá ambiciózně, ale je to spíš pojistka pro to, aby se zdejší trh přizpůsobil. Dosud třídíme jen 38 procent odpadu. Po ručním dotřídění na třídicích linkách ale nekončí všechno recyklací – ne vždy lidé třídí svědomitě a čistě, takže surovina často nejde použít. Navíc zejména u plastů je problém s tím, že jich jsou desítky druhů a jen některé jdou dobře a výhodně zrecyklovat a znovu použít – zájem je především o PET, fólie a tvrdé duté plasty. Nepoužitelné plastové zbytky pak skončí na skládce nebo v lepším případě v kotli jako palivo v některé z mála cementáren u nás.

Zákaz skládkování přitom neznamená úplné zavření skládek. Nadále na ně bude odcházet škvára ze spaloven (pokud se v budoucnu nevyužije na stavbu silnic, jako třeba v Nizozemsku), stavební suť či takzvaný kompost nevyhovující jakosti. A pokud v regionu vypadnou kapacity na zpracování odpadu, například při odstávce spalovny – bude se výjimečně smět využít skládka.

Přizpůsobení se západoevropským trendům přinese zásadní přeskupení sil na českém trhu s odpady. Souboj o komunální odpad svedou skládkaři a spalovnáři.

Dnes trh ovládají firmy jako FCC, AVE, Marius Pedersen či Rumpold, které provozují významnou část ze 178 legálních skládek komunálního odpadu. Ty budou nadále živy ze svozu popelnic a budou muset vymyslet, jak najít nový byznys v recyklačním průmyslu. Vedle nich tu existují čtyři spalovny komunálního odpadu – v Praze, Brně, Plzni a Liberci, kde končí 12 % smetí. Tři z nich uvažují o rozšíření kapacit a již několik let existují investiční záměry na stavbu dalších.

EU nasadila laťku vysoko. V roce 2035 se bude podle odpadové směrnice muset 65 procent komunálního odpadu recyklovat.