Kloub z kovu vrací do života
Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes Před padesáti lety voperoval profesor Oldřich Čech první české pacientce endoprotézu
Kristína Paulenková
PRAHA V únoru před padesáti lety provedl na I. ortopedické klinice v Praze profesor Oldřich Čech první implantaci totální endoprotézy kyčelního kloubu. Tehdy to byl převratný výkon, dnes už je operace pro ortopedy v podstatě rutinní záležitostí.
„Byl to krásný pocit,“vzpomíná profesor na to, když se operace podařila. A zavzpomínal na první českou pacientku, která se narodila v roce 1911. „Žena nemohla chodit a velmi ji to bolelo, tak jsme to spravili,“líčí lékař. Pacientka žila po operaci ještě více než třicet let s voperovanou náhradou.
Lidé se dnes po takové operaci obvykle mohou vrátit do normálního života, mají zaměstnání, dokonce sportují. Před zavedením výkonu je onemocnění velmi omezovalo. „Pacienti mívali obrovské bolesti a zůstali na vozíku,“dodává.
0 vývoj metody endoprotéz se zasloužilo několik odborníků. Je založená na náhradě kloubní hlavice kovem zacementovaným do kosti a kloubní jamky z polyetylénu. Do Evropy se dostala začátkem šedesátých let z USA. V roce 1962 začal implantovat totální endoprotézu kyčelního kloubu s nízkým třením sir John Charnley v Británii. Metoda se rychle rozšířila do kontinentální Evropy, kde ji dál vyvíjel profesor Maurice Edmond Müller ze švýcarské kliniky v St. Gallenu.
„Na této klinice byl shodou šťastných okolností na stáži profesor Oldřich Čech,“popisuje přednosta Ortopedicko-traumatologické kliniky 3. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze Martin Krbec.
Výrobu domluvil s poldováky
Nejenže Čech si tehdy novou metodu na stážích v Paříži a Švýcarsku osvojil, zasloužil se rovněž o vývoj vlastní endoprotézy v Československu. Překonal tím problém, že se náhrady mohly dovážet k nám za železnou oponu jen v omezeném množství.
„Měl jsem štěstí, že v závodě Antikoro kladenské Poldovky bylo dostatek konstruktérů a řemeslníků, kteří mi dokázali vyvinout vlastní endoprotézu na úrovni doby a nabídnout tím našim pacientům lepší kvalitu života bez bolesti,“říká Čech. I ke spolupráci s Poldi Kladno přispěla šťastná náhoda.
„Když jsem vystudoval medicínu, nastoupil jsme na ortopedii nemocnice na Kladně. Jezdili jsme tam s poldováky na lyže,“popsal Čech počátky jednání s ocelárnou.
Čech, který se narodil v roce 1928, operoval do svých 75 let. Odhaduje, že endoprotéz voperoval kolem sedmi tisíc. Za tu dobu se podle Čecha výkon výrazně nezměnil.
Od vyvinutí metody počet operací v Praze i ve světě rok od roku stoupá. „Je to jedna z nejčastějších ortopedických operací,“potvrzuje Krbec. Ve vinohradské nemocnici operují zhruba osm set endoprotéz ročně, a to nejen kyčlí. Nejvíce implantací endoprotéz provádí podle Krbce v Praze I. ortopedická klinika 1. lékařské fakulty a Fakultní nemocnice v Motole. Podle odhadů lékařů se těchto operací v Česku udělá kolem 18 tisíců za rok.
„Pro ortopedická pracoviště je to rutinní výkon,“vysvětluje Krbec. Za nárůst počtu zákroků může několik faktorů. Nejvýznamnějším důvodem je to, že se lidé dožívají čím dál vyššího věku. Zároveň se ale operují čím dál mladší pacienti. „Dříve se soudilo, že endoprotéza dlouhodobě nevydrží, proto se operace odkládala až do určitého věku,“dodává. Pacient, kterému bylo méně než šedesát let, musel dříve čekat.
Životnost endoprotéz se ale enormně prodloužila. „Dnes jsme měli v ordinaci pacientku, která má endoprotézu třicet let,“dodává lékař. Zároveň když se náhrada uvolní, mohou ji lékaři opět operovat či nahradit.
Pacienta musejí lékaři pravidelně sledovat, tak aby zachytili, když vzniká nějaký problém. Pokud začne cítit bolesti, měl by hned dojít na kontrolu.
Více operací u žen
Nejčastěji pacienti podstoupí zákrok v případě degenerativního onemocnění kyčelního kloubu, tedy artrózy. Mezi další důvody patří revmatická onemocnění kyčelního kloubu nebo úrazy.
„Průměrný pacient je žena středního a vyššího věku a muž středního věku,“vysvětluje Krbec. Žen je podle lékaře více, protože trpí degenerativním onemocněním kyčelního kloubu častěji. „Středním věkem myslím člověka nad padesát let, ale často operujeme i pacienty, kterým je osmdesát a více,“dodává lékař.