Princezna Genie vyhlíží zlatý rok. A nejen na Instagramu
Eugenie Bouchardová je ve vrcholné formě, aspoň tedy bráno měřítkem posledních let. Na svém Instagramu k 25. narozeninám zveřejnila fotku, v níž sedí jen v plavkách na kameni: sošná figura, modré nebe, zlatý úsměv. „Můj zlatý rok je tu,“doplnila to textově. Slušelo jí to také na slavné Miami Beach, kde ji s chutí fotografovali paparazzi a britský bulvár The Sun hlásal: „Kráska okouzlila.“
Je mladá, je krásná a je opravdu úspěšná – v tom, jak si říci o popularitu a jak využívat sociálních sítí, se cítí ještě lépe než v mořských vlnách. Jen pro to všechno nezapomenout na tenis!
Nebýt někdejší zručnosti s raketou, patrně by totiž skoro nikoho nezajímala. Jenže tady je řeč o bývalé slávě. Finalistka Wimbledonu z roku 2014 má ke „zlatým rokům“daleko asi jako český únor k tomu na Floridě. A to se jí vůbec nelíbí.
„Nechci se pořád dívat zpátky a snažit se najít své ‚já‘ z doby před pěti lety,“říkala minulý týden na turnaji v Dubaji. „Chci být svojí nejlepší současnou verzí. Týden co týden makat, snažit se o zlepšení. Věřím v to, že jednou přijde turnaj, na kterém znovu prorazím.“
„Princezna Genie“předvedla na silné akci v Perském zálivu záblesky svých sportovních snů. Se Simonou Halepovou prohrála 6:7, 4:6 a bývalá světová jednička chválila: „Hrála dobře. Proti ní to není nikdy lehké, vrací balony hrozně rychle.“
Bouchardová by zase hrozně rychle chtěla vrátit minulost – tu výsledkovou. Už roky klopýtá jako vedená bludičkami. Loni vypadla z elitní stovky. Nyní je na 73. místě, ale ani to z ní nečiní kanadskou jedničku, o dvě pozice výše je osmnáctiletá Bianca Andreescuová.
„Vážně si cením toho, že se živím právě tenisem. To, že mohu cestovat po tak úžasných místech, považuji za štěstí,“vyprávěla v Dubaji. „Čím dál víc chci poznávat města, kde zrovna hraju. Raduju se z toho, jak požehananý je můj život.“
Turnaje si její přítomnosti také cení. Jenže ve stylu někdejší superstar Anny Kurnikovové: půvab a schopnost sebeprezentace vysoce převyšují její sportovní výkony.
Aby to změnila, pod trenérem Michaelem Joycem prý dře jako už dlouho ne. „Líbí se mi jeho názory na můj tenis. To, jak by moji hru rád viděl v budoucnu. Když se dobře pohybuju a jsem schopná být u míčů včas, předvádím to nejlepší. K tomu makáme na servisu, na agresivnějším returnu. Cílem je právě větší agresivita a v obecné rovině to, abych byla sama sebou.“
Co to ale vlastně znamená? Rok 2014, kdy prohrála finále v All England Clubu a ve Wu-chanu a navrch ovládla turnaj v Norimberku, svůj jediný na okruhu WTA, se při pohledu na její kariérní úspěchy jeví jako výjimka, nikoli pravidlo. Čas navíc pádí bezohledně kupředu: ve stejném roce hrály finále grandslamu třeba také Dominika Cibulková (nikdy to nezopakovala), Li Na (ukončila kariéru) či Maria Šarapovová (souží se). Za počiny minulosti se žádné body nedávají.
I tak to ale chvílemi vypadá, že je Bouchardová snad světovou jedničkou, jako když na ni při duelu s Halepovou z obecenstva kdosi zahalekal: „Genie, kdy už si mě vezmeš?“O kolo předtím ji zase místní mladíci na transparentu prosili: „Až dohraješ, pojď s námi na večeři!“
Podobné to bude i na blížících se velkých amerických akcích v Indian Wells a v Miami. „Je složité být diamantem mezi napodobeninami,“napsala na Instagramu u svého ladného snímku. Drahokamem však roky zůstává jen mimo kurty.