Čínský orwellovský systém
Čínský orwellovský systém „sociálních kreditů“rozhoduje o tom, jak komfortně budou občané žít
Ladislav Kryzánek
Nezaplatili jste pokutu za jízdu načerno? Zachutnal vám alkohol až příliš? Přecházíte na červenou? Kouříte na autobusové zastávce? Trávíte příliš času na sociálních sítích? Či se snad dokonce kriticky vyjadřujete k činnosti strany? Pak máte smůlu. Zapomeňte na to, že byste si mohli koupit třeba letenku. Tedy alespoň po dobu, dokud se zásadně nepolepšíte a na váš soukromý účet připíšou víc bodů.
K tomu, abyste dnes měli potíže, už nemusíte být disident. Na pozoru se musí mít úplně každý.
Vítejte v nové čínské orwellovské realitě, která se jmenuje systém sociálních kreditů.
Další rafinovaností oné první světové digitální diktatury v praxi je to, že se Číňané o své nízké loajalitě nedozvědí dopředu, ale až ve chvíli, kdy už je většinou pozdě. Příklad:
„Jednu jízdenku první třídou do Šanghaje, prosím,“žádá muž ve středním věku u pokladny na hlavním pekingském nádraží. Pokladní chvíli cosi kutí v počítači a pak se z okýnka ozve: „Obávám se, že to nepůjde, zablokoval vás systém sociálních kreditů.“Chlapík chvíli zkoprněle kouká a následně odchází s prázdnou.
Ještě dlouhé dny mu bude vrtat hlavou, čeho se vlastně dopustil. Jeho nejistota bude o to větší, že jeho patnáctiletá dcera se zanedlouho chystá na prestižní gymnázium, což by ovšem špatné bodové hodnocení rodičů mohlo překazit.
Miliony nemohou cestovat
Systém sociálních kreditů zatím v Číně nefunguje celoplošně (má se tak stát až od příštího roku), jeho zkušební verze běží pouze ve vybraných lokalitách.
I tak už mnoha lidem stačila překazit plány.
Podle čínských úřadů už systém znemožnil zakoupení 17,5 milionu letenek. Dalším pěti a půl milionu Číňanů nebylo umožněno koupit si vlakovou jízdenku do první třídy. A to je prý teprve začátek. Čínská komunistická strana se prostě rozhodla, že své občany „vychová“i proti jejich vůli. Tvrdí, že sankce – ale i odměny, jež jsou s novým systémem spojené – zlepší pořádek a stabilitu v rychle se proměňující společnosti.
Komunistická karma
Systém byl představen už v roce 2014, od té doby se postupně testuje a vylepšuje. Jeho hodnotící strategie klade důraz na čtyři oblasti: poctivost ve vládních záležitostech, obchodní upřímnost, společenskou upřímnost a důvěryhodnost osobních soudů. V zásadě jde o to, prověřit a zhodnotit, jak loajální a budování nové společnosti prospěšný každý čínský občan je.
Úplně každý totiž už má nebo v dohledné době bude mít svůj „účet“. Pozitivní aktivity budou kredit vylepšovat, škodlivé naopak snižovat. A podle počtu bodů bude s občanem nakládáno. Takhle nějak funguje buddhistická karma. V pohádkách prý takové kredity vedou každému z nás čerti v pekle. Tady jde ovšem o tvrdou realitu.
A další rafinovanost – co přesně způsobuje pokles či růst kreditů, to je tajné. Nejspíš proto, aby se občan nemohl přetvařovat a dělat něco jenom jako.
Celý systém logicky vyžaduje, aby se úřady o poklescích, případně o pozitivních skutcích, nějak dozvěděly. Vězte tedy, že se dozvědí.
Velký bratr se totiž dívá pomocí umělé inteligence. Představa je taková, že veškerý dohled zasáhne každičký čtvereční metr země a bude plně automatický. Kamery na rozpoznávání obličejů budou všudypřítomné. Stejně jako mnohé další technické vychytávky, ostatně ve sledování lidí je dnes Čína světovou špičkou.
Jak už bylo řečeno, občan sám nemá tušení, jak na tom s body je, dokud někde nenarazí. Existují však nápovědy: bude-li vám odepřeno ubytování ve špičkovém hotelu nebo se vám zničehonic zpomalí internet, zpozorněte. I to může být trest za nízký kredit.