Skrytá síla známek
Gymnázia nejsou pro dvojkaře, myslí si rodiče. Ti přitom často vědí víc než holky-jedničkářky.
Může za stejnou úroveň znalostí a dovedností přinést jedno dítě na vysvědčení jedničku a jiné dvojku, nebo dokonce trojku? V českých školách to není nic výjimečného, potvrdila čerstvě publikovaná studie think-tanku IDEA při národohospodářském ústavu Akademie věd.
Autorka studie Miroslava Federičová však šla ještě dál. Ukázala, že už známky na vysvědčení z prvního stupně základní školy značně ovlivňují školní budoucnost dětí.
Tento týden vypršela letošním páťákům lhůta na podání přihlášky k přijímací zkoušce na víceletá gymnázia. Právě podání přihlášky je prvním krokem k tomu, aby dítě bylo přijato.
Pro deseti- a jedenáctileté děti a jejich rodiče je právě známka na vysvědčení důležitá a mnohdy i jediné kritérium při rozhodování, zda přihlášku podat, nebo nepodat.
„Přitom se liší škola od školy a často i učitel od učitele. Proto překvapuje, jak velká váha se známkám na vysvědčení mnohdy přikládá,“upozorňuje Federičová.
Že si přihlášku podá spíše jedničkář než dítě, které má na vysvědčení z českého jazyka či matematiky dvojku, není nic překvapivého. Jde ale také o jeden z faktorů, které vedou k tomu, že na gymnáziích studuje více dívek než chlapců.
Kluci v nevýhodě
Studie o známkách totiž porovnala, jak si téměř čtyři tisíce čtvrťáků vedly v testu českého jazyka a matematiky v prestižním mezinárodním šetření TIMSS a PIRL. Pak se podívala, jaké známky měly tyto děti na vysvědčení v pololetí páté třídy. A nakonec spočítala, kolik z nich se přihlásilo k přijímacím zkouškám.
V testu z českého jazyka dopadly o něco lépe dívky. V matematice byli výrazněji lepší kluci-čtvrťáci. Na známkách se ale potvrdilo, že učitelé nehodnotí jen znalosti a dovednosti, ale větší snahu a píli dívek.
„Kluci jsou v tomto věku dva až tři roky za děvčaty, s tím se nedá nic moc dělat. Později se to srovná,“komentuje to dětský psycholog Rostislav Nesnídal.
V praxi to znamená, že kluci, kteří nemají na vysvědčení jedničku, mají při přijímacích zkouškách, které z větší části stojí na testu znalostí a dovedností, minimálně stejnou šanci jako řada dívek, jež mají na vysvědčení jedničku.
V matematice, která jde klukům v průměru lépe, je přitom nepoměr mezi známkou na vysvědčení a tím, jak si dovedou poradit s testem, ještě větší než v českém jazyce.
Méně přihlášených znamená také méně přijatých kluků. Na víceletých gymnáziích tvoří 47 procent studentů. Jak ale upozorňuje autorka studie, tento nepoměr se poté ještě prohlubuje. „Na šestiletých gymnáziích studuje již 58 procent dívek, na čtyřletých gymnáziích dokonce 63 procent,“vysvětluje.
„Kolem známek tu mezi rodiči i učiteli panuje mýtus, že bez nich to nejde. Myslí si, že jsou objektivní. Ale co říkají o tom, jak na tom dítě je?“ptá se Vladimíra Spilová, dlouholetá vedoucí katedry primární pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, která se dnes věnuje vzdělávání učitelů v projektu Učitel naživo. Na prvním stupni základní školy to platí obzvláště. „Velká část učitelů žákům nevysvětluje, co je ve známce zahrnuto. A děti v tomto věku s tím nejsou schopné pracovat,“dodává s tím, že známka logicky ovlivňuje sebevědomí dítěte, a to nejen v rozhodnutí, zda podat přihlášku na gymnázium.
Známka je mnohdy jediné kritérium při rozhodování, zda přihlášku na gymnázium podat, nebo nepodat.