Držela hladovku s Janem Zajícem
Když se 22. ledna 1969 Hana Benešová rozhodla hladovkou podpořit Palachovy požadavky, byla studentkou prvního ročníku Husovy fakulty. Od roku 1971 slouží jako duchovní Církve československé husitské.
Na Jana Zajíce, který se k hladovkářům pod rampou Národního muzea v Praze přidal pravděpodobně ve stejný den jako ona, vzpomínala jako na inteligentního chlapce. Hana s Janem se naposledy setkali při pohřbu Jana Palacha. Paní Hana má dodnes uschován nažloutlý průklepový papír se Zajícovou tehdejší adresou.
Kdy jste se přidali k hladovkářům podporujícím požadavky Jana Palacha?
Spolužáci Olda Vít s Lubošem Hrudníkem chtěli od úterý 21. ledna 1969 demonstrovat na Staroměstském náměstí u sochy mistra Jana Husa. Když je odsud vyhnali policajti, přidali se k hladovkářům na Václavském náměstí. Bylo fajn, že mezi nimi nebyli jen vysokoškolští studenti, ale třeba i učni a dělníci. Já jsem se k nim přidala 22. ledna, asi ve stejný den jako Jan Zajíc.
Vybavujete si Jana Zajíce?
Dozvěděla jsem se od něj, že studuje v Šumperku na průmyslovce. Měl jen černé polobotky, tak mu jedna paní přinesla starší zimní boty. Velmi přemýšlel o celé situaci a poměrně hodně hovořil s lidmi. Navzájem jsme si vyměnili adresy.
Jak vzpomínáte na zajištění hladovkářů policií 23. ledna 1969?
Brzy ráno přistavil Sbor národní bezpečnosti velký „anton“. Vzpomínám si na strašlivé dohadování s příslušníky Bezpečnosti. Řekla jsem si, tak to tedy ne! Utekla jsem a hned běžela na Svaz vysokoškolského studentstva (SVS) – tenkrát nebyly mobily – abych jim řekla, co se stalo.
Vrátili jste se pod rampu Národního muzea?
Na místo hladovky jsme se vrátili a v hladovce jsme chtěli pokračovat až do pohřbu Jana Palacha. Na výzvu nějaké osoby ze SVS jsme se ale přesunuli do sídla předsednictva SVS na náměstí Maxima Gorkého (dnes Senovážné náměstí – pozn. red.).
Zaznamenala jste během hladovky zprávu, že by Jan Zajíc měl následovat Jana Palacha?
To vůbec ne. O tom se nemluvilo. Vždyť Olda Vítů mu ještě posílal Bibli a učebnici latiny.