A bomba tiká a tiká a tiká...
Měsíc před datem, k němuž má Velká Británie opustit EU, to v ostrovní zemi vře. Premiérka Theresa Mayová není ve stavu ukočírovat rozvášněný parlament, vlastní stranu ani ministry svého kabinetu.
Politická reprezentace se pod náporem rozhodnutí referenda z června 2016 hroutí. Většina členů Konzervativní strany a třetina voličů Labouristické strany si totiž vybraly odchod z EU, kdežto 78 procent poslanců se postavilo proti. Národ tak už není rozpolcený podle linie střetu mezi oběma hlavními stranami. Vypukl střet lidu s establishmentem.
Kdyby nešlo o tak klíčovou záležitost, poslanci by si v tradici anglické demokracie mohli říci – nejsme žádní delegáti, jsme zástupci lidu, hlasovat budeme podle svého niterného přesvědčení. Nacházejí se však v pasti, protože si platnost referenda sami odhlasovali a do předčasných voleb po plebiscitu kandidovaly obě strany s programem brexit vyjednat.
Průšvih nastal, když britská diplomacie narazila na neústupnost Unie. Parlamentní zastánci setrvání v EU včetně premiérky Mayové si uvědomili, že by vystoupení znamenalo hospodářskou újmu – a začali ho považovat za tragédii. Nejraději by se odchodu nějak šikovně vyhnuli, aby to nevypadalo jako podraz na voličích. Ale jak?
Pod tlakem svého přesvědčení se někteří poslanci pustili do boje a veřejnost zastrašovali vizí ekonomické katastrofy po brexitu. Jako na potvoru proti němu nejvíc brojili ti, kteří se do Sněmovny dostali z volebních obvodů, v nichž lidé hlasovali pro vystoupení. Proto jim hrozilo, že by mohla místní stranická organizace jejich kandidaturu před dalšími volbami odvolat. Proto se rozhodli ze strany vystoupit. Předminulé pondělí tři konzervativci a osm labouristů (další se přidal později) založili v parlamentu nezávislou skupinu The Independent Group jako možný zárodek nové politické strany.
Trhy věští nejlépe
Čin je to naprosto zoufalý, neboť ve většinovém volebním systému jednotlivých okrsků, kde vítěz nejvyššího počtu hlasů bere vše, odpadlíci kandidující proti brexitu prakticky nemají šanci na zvolení.
Šéf labouristů Jeremy Corbyn, aby zastavil odchod poslanců ze strany, se rozhodl podpořit vyhlášení druhého referenda, se kterým sám nesouhlasí. Dobře ví, kolik voličů brexitu tím ztratí, co má však dělat, když je strana a její vedení v naprosté většině pro setrvání v Unii? Tak aspoň vzal vzbouřencům v parlamentu vítr z plachet a jejich deklarace, že vystupují ze strany také kvůli jeho antisemitismu, na nový politický program nestačí.
Aby druhé lidové hlasování nebylo jen politicky nepřijatelným reparátem, muselo by se týkat vyjednané smlouvy s EU, ale riziko, že by ji lid odmítl, vládnoucí konzervativci nepřipustí a parlament druhý plebiscit neschválí.
Podpora druhého referenda zároveň vyděsila několik desítek labouristických poslanců, kteří by v brexitových okrscích byli považováni za zrádce a přišli by o kariéru. Tato skupina je připravená 12. března zradit svého neoblíbeného vůdce a hlasovat s konzervatici pro kompromisní dohodu s EU, což zásadním způsobem mění parlamentní aritmetiku.
To však není vše, aby situace byla ještě zamotanější, vzbouřilo se proti premiérce 15 ministrů a náměstků. Pohrozili jí demisí a přinutili k radikálnímu obratu. Theresa Mayová dosud taktizovala tak, aby se navzájem
Ve Velké Británii holt funguje demokracie zdola, byť ji lze někdy tak trochu obejít.
„vyrušily“obě části rozpolceného parlamentu. Konzervativní přívržence „tvrdého“radikálního odchodu z EU, kterým se nelíbí jí dohodnutý brexit neexit a věčné vazalství pod taktovkou Bruselu, přesvědčovala, že svým odporem k dohodě s Unií dopustí opačný výsledek a Británie v EU zůstane. Zastáncům setrvání naopak vyhrožovala, že odmítnutím její kompromisní dohody by mohli nechtěně vyvolat hrůzný brexit bez smlouvy.
Pučisté ve vládním kabinetu se domnívají, že její taktiku zmařili. Prosadili, že v případě, kdyby 12. března její dohoda opět neprošla a poté neuspěla ani volba o vystoupení z Unie bez dohody, by poslanci dostali druhou možnost hlasovat o prodloužení termínu vyjednávání s EU, který vyprší 29. března.
Konzervativní brexitéři považují odklad za nepřijatelný trik na zastavení odchodu z EU. Mluví se sice jen o třech měsících, ale co kdyby se to protáhlo donekonečna.
Hlasování však potěšilo vyjednavače EU, protože se poslední dobou kvůli hospodářské stagnaci eurozóny a hlavně Německa počali obávat důsledku tvrdého brexitu. Nemusí teď vymýšlet, co by ke smlouvě přilepili, aby prošla britskou sněmovnou.
Březnový výsledek hlasování v britském parlamentu je předvídatelný. Euroskeptici nemají jinou možnost, než premiérce dohodu, kterou už paradoxně jednou potopili, bez ohledu na nějaký nemastný neslaný přílepek z Bruselu schválit. A nic jiného nezbývá ani skupině labouristů, kteří se děsí svých voličů. V Británii zkrátka funguje demokracie zdola, byť ji lze někdy tak trochu obejít, jak ukazuje premiérčin brexit neexit.
Předseda parlamentní skupiny konzervativních brexitářů Jacob Rees-Mogg se smiřuje se situací. Koneckonců formálně vystupujeme, přestaneme platit členský příspěvek (13 miliard liber ročně) a budeme si vybírat přistěhovalce podle svých potřeb. Budoucnost neznáme, Unie je v krizi a ostrovní království si bude časem svá pravidla měnit a svobodně obchodovat se světem. Libra posílila, norský fond, největší na světě, zvýšil v Británii své investice. Trhy někdy věští lépe než komentátoři.