Nezvěstné druhy znovunalezené

Neuplynuly ještě ani dva roky, co jsem v Zoopisníku psal o tom, že organizace Global Wildlife Conservation vyhlásila celosvětové pátrání po pětadvaceti nezvěstných druzích. Jejich seznam zahrnoval například obří včelu z Moluk, žraloka se zálibou ve výletech do řek, kachnu s růžovou hlavou nebo paježuru pojmenovanou po siru Davidu Attenboroughovi. Před těmi necelými dvěma lety bych si možná býval vsadil právě na nalezení této paježury, ale předem bych byl smířený s prohrou. Dnes velmi rád přiznávám, že jsem se mýlil. Tři z pětadvaceti nejhledanějších druhů se již podařilo nalézt!

První úspěch přišel v říjnu roku 2017. Tehdy Ramon León, strážce guatemalské rezervace Finca San Isidro, znovuobjevil po 42 let nezvěstný „zlatý zázrak“: nádherného, ale současně mimořádně tajemného mločíka Jacksonova. Toho ve stejné oblasti již v polovině 70. let nalezla dvojice amerických badatelů Elias – Jackson. Při pozdějších návratech do Guatemaly ho Elias s Jacksonem sice již nespatřili, avšak přispěli k tomu, aby roku 2015 vznikla uvedená rezervace.

Dalších šestnáct měsíců bylo ticho – až minulý týden vybuchly téměř naráz dvě bomby. Ve středu 20. února bylo zveřejněno, že 38 let po posledním zjištění se na Molukách podařilo opět nalézt největší včelu světa. Vědecky je pojmenována Megachile pluto; česky by se mohla jmenovat čalounice obří nebo Wallaceova. Samička měří téměř čtyři centimetry a rozpětí jejích křídel překračuje šest centimetrů! Smutným paradoxem bohužel je, že ještě před znovunalezením této obří čalounice odborníky ji kdosi nabízel k prodeji přes internet…

To nejlepší však mělo teprve přijít. Ve čtvrtek 21. února proběhla světem zpráva, že na jednom z Galapážských ostrovů, Fernandině, byla po nekonečných 113 letech (!) opět nalezena „sloní“želva Chelonoidis phantasticus. Alespoň to tedy slavnostně oznámil ekvádorský ministr životního prostředí Marcelo Mata (věřme, že jeho slova potvrdí i analýza DNA; nicméně předpokládá se, že ano). Doposud jediný známý exemplář této želvy byl přitom na Fernandině objeven (a zabit) americkou expedicí roku 1906. Ale i když tu a tam zableskla naděje – například v 60. letech, kdy kromě pozorování velkých želv z vrtulníku byly zdokumentovány i typicky okousané opuncie – považovali mnozí želvu fernandinskou za vyhubenou. A nyní se ji podařilo najít!

Tři z pětadvaceti během necelých dvou let, to je skvělé! Současně si však musíme klást otázku, jaká je šance těchto znovunalezených druhů na přežití… Jenže za svou skepsi jsem se tu dnes už jednou omlouval. Připomenu proto raději výrok hlavního organizátora projektu The Search for Lost Species Robina Moora. Ten svého času prohlásil, že naděje je mnohem silnější motivací než zoufalství.