Rituály FCB aneb Když prostě máte rádi svůj klub

Davida Štverky, šéfa ostravské redakce MF DNES

Není na škodu, když mají pracoviště své rituály. My v ostravské redakci je máme. Jmenují se rituály FCB. Tedy fotbalový FC Baník Ostrava (nejlepší u nás). Jsou samozřejmě hlavně o nadsázce, ale mají své kouzlo...

V minulých letech jsme se třeba dost dlouho zabývali otázkou, a jako opravdu hodně, proč Baník tak nějak nevyhrává, abych byl přesnější – pořád prohrává. Co to může změnit?

Náš fotograf Saša. Po každém baníkovském gólu psal celé redakci oslavné esemesky. Ne že by jich bylo tolik, ale tím hůř, protože naprosto vždy, když tak učinil, soupeř stav otočil. Saša má esemesky zakázané, dokonce před zápasy odevzdává mobil, poněvadž se stávalo, že se prostě neovládl a zase napsal. Obzvláště loni, kdy se Baník zachraňoval v lize, nás to stálo dost nervů a hlavně bodů. Píšeme si zásadně až po zápase. Všichni, je to takový esemeskový Facebook. Dost dlouhý teda.

Kolega Pepa začal pít kafe. Po víkendu za domácí výhru anebo za remízu či výhru venku. Z Pepy je po roce kafař a říkám si, jestli by si neměl po vítězném utkání už spíše zapálit... ale co, zafungovalo to, Baník začal bodovat.

Samostatná kapitola je náš sporťák Jirka. Dělá ze zápasů online přenosy, takže je jasné, že to, jak utkání dopadne, závisí, alespoň když tomu bude dostatečně věřit, hodně i na něm. Říkám mu – Jirko, připrav si ten zápas dopředu, rozepiš si tam naše góly a pak to jen odklikni. Co tam šmudláš remízy, prohry, rohy, penalty, góly – všechno proti nám – veď ten online trochu sebevědoměji...

Pak jsme zjistili, že Jirka má na stadionu před sebou sloup. Že on na to hřiště vlastně ani nevidí. Už sedí jinde…

Nevhodná konstelace je také Jirka + druhý fotograf Adolf. Tuhle dvojku se snažím na stadion nenasazovat, to už nás stálo taky hodně bodů. A nepomohlo ani to, když jsem Adolfovi řekl, ať celý zápas stojí jen za brankou soupeře a fotí góly tam. Nic. Vlastně nezabralo ani to, když jsem mu řekl, ať pro sichr krouží kolem Mošnova, jestli tam náhodou nepřiletí nějaká světová posila.

To fotograf Saša je jinak aktivní. Z akcí vozí amulety – naposledy podkovy. Od jisté doby začal i více jezdit po církevních akcích. Nenápadně tam ponouká faráře, aby se za Baník pomodlili. Myslím, že biskup už o nás taky ví.

V redakci máme oltář. FCB samozřejmě. Jsou na něm plakáty, velký Milan (Baroš), komentářová filipika Jirky, který se Milana zastával proti pražským misomusům, nepublikovatelná SMS po zápase s Plzní, samolepky a tak. Oltářem se stal, když se na něm objevila, troufám si říct zjevila, fotografie matky Terezy.

Tuhle jsme vyšetřovali ztrátu posvátné propisky. Je to propiska FCB, jak jinak, s níž jedinou se zapisuje do knihy jízd firemních aut. Taky se s ní podepisují smlouvy třeba. Zmizela. Jak jsme se shodli – skandál, za který by měl někdo viset. Před zápasem s Libercem (2:1) se našla. Uf…

E-maily, SMS, prostě běžná komunikace dne, mají jasná podpisová pravidla. Říká se tomu podpisy štěstí. FCB samozřejmě, BP (ano, je to ta zkratka se slovem, které je v jiných částech země považováno za sprosté), King Baník, nejčastěji pak jednoduché MISTŘI!!!

Takhle – nesnižujeme se k vúdú a podobným praktikám. Ne že by to nešlo. Vidíte v novinách před zápasem se Spartou jejího vzývaného spasitele Bořka Dočkala, můžete mu ustřihnout nohu a přemýšlet, co to asi udělá s jeho kopací technikou, ale to se nedělá. A hlavně – tato sezona nám zatím vychází náramně...