Domácí úkoly pro ČSSD
Dnes pokračuje v Hradci Králové sjezd ČSSD. Ta na politické scéně přežívá, ale neví proč. Nikdo dosud nenašel recept, jak této partaji vrátit atraktivitu, a tím i slávu a velikost. Co všechno by si sociální demokraté měli ujasnit?
Poslední sjezd ČSSD loni na jaře naznačil, že by opravdu mohl být poslední. Chytřejší lidé pochopili, že Andrej Babiš je socialista, chce tu být „pro všechny“, ztotožnil se se sociálnědemokratickými idejemi a nelze bojovat proti vlastnímu programu prosazovanému jinou partají. Výsledek voleb odpovídal Sněhurce a osmi trpaslíkům, z toho měl jeden oranžovou čepičku. A tak přesvědčili ostatní o koalici s ANO, opřenou o Filipovo rozzářené rámě. ČSSD přežila, ale neví proč. Nikdo nenašel recept, jak vrátit atraktivitu, a tím i slávu a velikost partaji, kterou chyby a sny jednoho moravského mudrlanta politicky zabily. Sociální demokraté proto mají další sjezd, který zase nic nevyřeší.
Smrtící klid
Představitelé ČSSD i spřátelení tlampači typu „analytika“Lukáše Jelínka říkají, že vše je určeno předem (inšalláh) a neočekává se žádné drama. Pro sociální demokraty bohužel. Je zřejmé, že klid, který nastal po volbě delegátů a nominaci pretendentů na čelné představitele, věští neodvratnou klinickou smrt celé strany. Snaha zajistit, aby neposlušným organizacím mohly být odebírány „licence“, a tím byli umlčováni nepohodlní rebelové, spolehlivě odstraní ze strany všechny, kteří se s předem daným stavem nehodlají smířit. Je vcelku jedno, jestli ta normalizační bolševická praktika projde, nebo ne. Důležité je, že se ji vůbec dosavadní místopředseda Martin Netolický odvážil navrhnout.
„Nová“levice ve straně nepotřebuje voliče. Nejraději by neabsolvovala ani volby. Stačí, když ji někdo ve spřátelených médiích pochválí a někdo zaplatí eurový grantík. Tak žije Masarykova demokratická akademie, tak žijí genderová občanská sdružení i hatefree „neziskovky“. V Praze, kde je těchto neziskových příživníků nejvíce a profesionální feminista je zde i předsedou, prohrála ČSSD volby tak mohutně, že není v zastupitelstvu ani na jediné místní radnici. Zisk 3 % byl nejhorším výsledkem ČSSD od roku 1992. Nikomu ve vedení to nevadí. Zvolili delegáty a na předsedu nominovali Jana Hamáčka, kandidáta neschopných. Jediný, kdo je dnes poctivou levicí, jsou Středulovy odbory.
Na své sociální síti jsem četl: „ČSSD šla kdysi do voleb za zdanění církevních restitucí. Dnes její senátoři hlasují proti. Důkaz, že jim jde pouze o koryta.“Nerozumím senátorům. Pro voliče levicové ČSSD to byl klíčový slib. Tento stát netvoří křesťané, ale občané. Co s tím?
Chudoba, dluhy, sex
Levice si musí ujasnit přístup k chudobě. Měla by někde být hranice komunální lhostejnosti? Jak to, že se bohaté Česko neumí postarat o bezdomovce? Teplé jídlo zdarma by měl mít možnost dostat každý. Za nic. Jen tak, zdarma. Stejně tak teplou vodu, mýdlo. Lékařské ošetření. Základní léky. V kriminále to je. Proč ne na svobodě?
Levice si musí ujasnit přístup k dluhům. Už Bible znala dlužní otroctví a takzvané milostivé léto s odpuštěním dluhů. Medián pohledávek v Česku se pohybuje do
10 000 Kč, ale náklady soudů a exekutorů jsou příslušenstvím v patnáctinásobné výši.
Levice si musí ujasnit přístup k sexu. Bez kondomu se rodí děti a musí někde bydlet. Ne každý má několik milionů na vlastní bydlení. Startovní ani sociální nájemní byty v dostatečném množství nejsou. Sex s kondomem je už skoro vždy bez dětí, zato se rodí problémy stárnoucí společnosti a nefungujícího sociálního systému. Na tvorbu průběžného důchodu pro rodiče a prarodiče nemá kdo pracovat. Bydlení je právo.
Levice si musí ujasnit přístup k partnerům. Jsme členskou zemí EU a NATO. Nemáme ani ropovod, ani ropu. Nemáme vlastní armádu k funkční územní obraně ani peníze na její provoz. Neumíme se sami obchodovat na globálním trhu. Ale EU, do které jsme vstupovali, je dnes jiná. Nejdříve se nás ptali, zda souhlasíme. Až teď jsme jim dovolili nám vyhrožovat. Ukradli nám Evropu, ale pořád je lepší být uvnitř než venku. Tlustá roura s plynem stále vede z Východu na Západ. Slovan už ale bratry nikde nemá a soudruh se družby nedočká, protože nadnárodní kapitál vládne všem bez rozdílu. Přesto by levice neměla dělat servilní politiku.
Levice si musí ujasnit přístup k pokroku a vědecko-technické revoluci. Prognostické dílo Radovana Richty Civilizace na rozcestí (1969) je dnes stejně aktuální jako Tofflerova Třetí vlna (1980). Dílny ve škole jsou fajn, pokud potřebujeme kvalifikované dělníky. Ale my potřebujeme vychovat ze svých dětí programátory robotů, ne zedníky. Dnes se tomu říká Průmysl 4.0 a Společnost 4.0.
Levice si musí ujasnit přístup k postkapitalismu, který (mylně) ztotožňuje se socialismem. Ale ani socialismus není sprosté slovo. Zalévat kapitalismus živou vodou a zbavovat ho neustále asociálních výhonků a parazitů nestačí. Mít odvahu ke změně ekonomického modelu z konkurenčního na kooperativní ale znamená, že víte nejen, co chcete, ale i jak toho dosáhnout. A to levice roku 2019 s výjimkou Pirátů neví. Řešením je bezpodmínečné a bezplatné zveřejnění všech informací a znalostí získaných za veřejné peníze. Datový komunismus za veřejné peníze. Protože my všichni jsme spoluvlastníky těch společně investovaných peněz a my všichni musíme mít bezpodmínečný prospěch z jejich využití. Ne rozdávání chleba, ale návodů na výstavbu pecí na jeho výrobu znamená socialismus. Bez patentových práv.
Levice si musí ujasnit přístup k informacím. Vzdělávání v revoluční teorii je pro revoluční praxi nezbytné. Dnes ale teorií není návod na použití lodního kanonu k rozpoutání světové revoluce, ale hack počítače. Pro totéž.
Práce, lidé, obrana
Levice si musí ujasnit přístup k práci. Konec levné práce hlásají nyní odbory. Jako mantru. Nikdo už odborářům ve fabrice ale neřekne, co se stane, když budou všichni brát ve výplatě víc. Zvedne banka stejnou měrou úrok jejich vkladů? Ne. Zvedne ministerstvo důchod jejich rodičům či podporu v nezaměstnanosti? Ne. Stejnou měrou rostou platy i ceny. Cílem snahy odborů by ale neměla být inflace znehodnocující úložky ve spořitelně i kupní sílu důchodů, ale změna poměru mezi mzdou zaměstnance a ziskem zaměstnavatele. Ve prospěch zaměstnance. Stalo se?
Levice si musí ujasnit přístup k lidem. Musí se pokořit před jejich vůlí. Pokora je to, co chybí sociálním demokratům, a důvod, proč od nich voliči odešli. Politik musí umět naslouchat a politika musí politika bavit ve dne i v noci. Musí mít odvahu prosazovat všeobecné referendum nejen o vydláždění náměstí, ale i o členství země v NATO nebo EU.
Levice si musí ujasnit přístup ke stáří. Jak to, že Babišovi vadí nemravná velikost důchodů víc než ministryni sociálních věcí za ČSSD?
Levice si musí ujasnit přístup k obraně i k útoku. Dokud se žvaní, lze říkat cokoliv. Jakmile se odhlasované začne realizovat, nelze pokračovat v polemikách. „Demokracie je rozdat zbraně lidu,“řekl Fidel a měl pravdu. Jen tak zůstane vlast vaše.