Vraždu potvrdily nepřímé důkazy

Přímé důkazy vyšetřovatelé zajistí u většiny vražd. Smrt Rusa v Holešovicích byla výjimkou. Přesto padl odsuzující rozsudek.

Jan Bohata

HOLEŠOVICE Vyřizování účtů nebo msta za nevěru, proto byl na sklonku června před dvěma lety na Maninách ubodán ruský podnikatel. Kauzu včera uzavřel senát Městského soudu v Praze, za spoluúčast na vraždě dostal šestatřicetiletý Gruzínec Manuka Aphkaidze trest 17 let ve věznici s nejostřejším režimem a vyhoštění z ČR. Zaplatit musí také 2,6 milionů korun odškodného. Soudu stačil řetězec nepřímých důkazů. Gruzíncův společník a přímý vykonavatel vraždy české justici dál uniká.

„Vina byla prokázána nade vší pochybnost na základě navzájem propojených, logických důkazů. Šlo o důkladně plánovaný skutek, který měl charakter nájemné vraždy,“zdůvodnil úterní verdikt soudce Tomáš Kubovec. Ten vypočítal řadu nepřímých důkazů proti Aphkaidzemu – šlo například o záznamy bezpečnostních kamer a monitoring mobilu obžalovaného v době pobytu v Praze, v čase holešovické vraždy a poté na útěku z místa činu.

„V případech vražd bývají k dispozici přímé důkazy, zbraň, otisk prstů, genetické stopy a podobně. Toto byla výjimka, měli jsme jen nepřímé důkazy,“uvedla státní zástupkyně Margita Kralická. Obšírné dokazovaní, během nějž proběhla i videokonference na Ukrajinu, jí nakonec dalo za pravdu.

Jsou to pouze nepodložené dohady, nikoli důkazy, napadla obhajoba argumentaci obžaloby. „Přímé důkazy chybí, nepřímé netvoří ucelený řetězec. Není doložena ani dohoda mého klienta a jeho společníka o tom, co se stane,“tvrdila obhájkyně Markéta Etlíková. Ta navrhla zprostit Gruzínce viny. „Suďte mne spravedlivě,“žádal Aphkaidze.

Muž se společníkem přijel do Prahy v noci na 28. června 2017. S obětí si na následující den dohodli schůzku ve slepé části holešovické ulice Na Maninách. Zde Aphkaidze podle obžaloby dělal „zeď“, zatímco druhý cizinec zasadil oběti v jejím Mercedesu 20 bodných a řezných ran nožem do hlavy a trupu. Těžce zraněný ruský obchodník ještě dokázal autem popojet pár metrů, načež zkolaboval. Život mu nezachránil ani zásah zdravotníků. Útočník a jeho parťák z místa činu zmizeli na autobusové nádraží na Florenci, převlékli se a nasedli do linkového spoje do Lvova na Ukrajině. Aphkaidzeho policie na základě eurozatykače dopadla v Černovicích. Ukrajinská justice jej záhy vydala do Prahy. Pro Kavkazana nejde o první střet s trestním zákonem. V Rusku si odseděl desetiletý trest za zabití. V této zemi se pravděpodobně skrývá také Aphkaidzeho společník.

Úterní verdikt není pravomocný, obě strany si ponechaly lhůtu na rozmyšlenou, zda se odvolají.

Když indicie nestačí

Holešovická vražda byla dokazováním jedna z nejkomplikovanějších, které v poslední době městský soud řešil. Žalobce podobně věřil, že řetěz nepřímých důkazů uková například i ve třech případech násilné smrti, řešené ve dvou samostatných kauzách. Jednalo se o případ „stodoly smrti“v Záhornici na Nymbursku. V prvním procesu soud řešil kauzy vraždy Čechošvýcara, zastřeleného v centru Prahy, a zabití „bílého koně“. Tedy nepohodlného svědka ekonomické kriminality. Obě těla skončila s odstupem několika let v zabetonované jámě. Před třemi lety Městský soud v Praze Josefa Šimka poslal na 15 let do vězení za první z vražd. Z druhé ho viny zprostil. „Byl tu zoufalý nedostatek důkazů,“uvedl soudce Stanislav Králík. S řetězcem záhornických vražd měla souviset i třetí smrt. Na okraji Prahy s kulkou v hlavě zemřel muž, pokládaný za nepohodlného svědka v předchozím případu. Ani tentokrát Josefa Šimka vinným touto vraždou senát městského soudu neuznal.

Před dvěma lety nestačily nepřímé důkazy, výpovědi lidí z komunity žijící na ulici, k usvědčení Jana Ernesta. Bezdomovce žalobce vinil, že upálil u Hlavního nádraží známého. „Vůbec nebylo prokázáno, že se skutek popsaný v obžalobě stal,“uzavřel kauzu Jiří Lněnička, předseda senátu Vrchního soudu v Praze.