Do Špindlu vrtulníkem. Asi musím přibrzdit, žertuje Vlhová
Miroslav Němý
Hvězda sestoupila z nebe. Jelikož toho má poslední dobou Petra Vlhová hodně, zvolila si pro přesun z Tater do Krkonoš ne úplně obvyklý, ale momentálně stylový dopravní prostředek.
„Bylo to velmi pohodlné,“líčila poté, co vysedla ve Vrchlabí z vrtulníku a od Špindlerova Mlýna ji dělilo pár kilometrů. „Cestování je pro mě náročné; někdy hodně trpím, když mám jet sedm hodin v autě a druhý den podat výkon. Potřebuju víc místa. Mám takové delší nohy.“
A tyto nohy jsou zároveň zlaté. Letem vrtulníkem totiž gradují divoké dny lyžařky, která bude zítra a v sobotu jednou z hlavních hvězd Světového poháru ve Špindlerově Mlýně. Na nedávném mistrovství světa zazářila kompletní medailovou sbírkou a stala se spolu Mikaelou Shiffrinovou ústřední tváří točivých alpských disciplín.
A onen přesun? Vlhová si odskočila do vlasti a postarala se o další mánii. Když se slovenští fanoušci dozvěděli, že jejich aktuální sportovní modla bude v Tatrách závodit v Evropském poháru, akci druhé kategorie, začali svým zájmem okamžitě bombardovat distribuční síť Ticketportal – vstupenky do Jasné se přitom rozdávaly zadarmo...
Dav jí aplaudoval vášnivě, Vlhová o víkendu vyhrála slalom i obří slalom. Takto vypadá divácká láska.
„V první řadě cítím hrdost, že jsem Slovenka. Jsem velmi šťastná, že mám tolik fanoušků,“říká třiadvacetiletá lyžařka. „A taky zodpovědnost, že když lidi přijdou a povzbuzují mě, chci se jim nějak odvděčit. I proto jsem přijela domů, aby mě mohli vidět závodit a být mi co nejblíže.“
Česko si svoji sjezdařskou pohádku užilo loni v Pchjongčchangu, když si Ester Ledecká na krk pověsila zlato ze super-G. A od té doby se rozjel kolotoč: fanoušci, sponzoři, média... „Sami vidíte, že už v tom jsem taky,“usměje se Vlhová. Krkonoše dávno zakryla tma a ona ještě seděla v hloučku novinářů.
Pro radu může i ke svému kouči: Livio Magoni vedl nejen ikonického Alberta Tombu, ale třeba i slovinskou hrdinku Tinu Mazeovou.
„Možná to je podobné. Slovinsko předtím takovou závodnici nikdy nemělo a já můžu říct, že Slovensko také ne. Povedlo se mi něco historického,“chápe zájem. „Ano, jsou i nevýhody, mám i tyto povinnosti. Cítím, že je toho teď víc, ale neřeším to – stejně to neumím změnit. No, co. Asi musím přibrzdit, abych nebyla tak rychlá a nevítězila!“
Úsměvná vsuvka. Ale samozřejmě jen vtip. Rychlost totiž miluje.
„Ano, jsem adrenalinový člověk, nebojím se,“souhlasí. Už se těší na motorku i na člun, ale na to je pořád ještě čas. Ještě není hotovo – a každý její souboj se Shiffrinovou má teď svoji magii. I proto, aby po něm mohly prohodit pár slov. „Řekla bych, že máme dobrý vztah. Jen se nemáme čas potkávat. V podstatě jen v cíli, na stupních vítězů. I teď na mistrovství světa. Tam se normálně pobavíme, máme vůči sobě vzájemný respekt,“přibližuje.
Na sjezdovce ve Svatém Petru bude mít Shiffrinová dopředu ztrátu – co do decibelů u trati.
„V podstatě na každém závodě je hodně Slováků a vím, že spousta lidí přijede i sem. Mám ke Špindlerovu Mlýnu speciální vztah, vždyť jsme sousedé. Těším se, že se budu cítit aspoň trošku jako doma,“vyhlíží kousek Slovenska v Krkonoších. „Pak je to jen na mně – a budu se snažit podat co nejlepší výkony.“
V Aare svůj fanklub potěšila na maximum. A zlato vybízí k otázce: na co cílit dál? Na křišťálové glóby? Na olympijské úspěchy?
Lyžařka, jež pobláznila Slovensko, odpovědí poodkryje příčiny svého úspěchu. „Nejbližší metou je podat co nejlepší výkon v pátek,“praví. Neboť každý závod se počítá a šampionky se rodí jen z dřiny: „Už jsem přemýšlela o tom, co budu dělat, až sezona skončí. V první řadě si odpočinu, protože to budu potřebovat. A potom začnu opět trénovat. Možná ještě víc než doteď.“