Český trezor proti apokalypse
Na okraji Prahy stojí budova, v jejíchž útrobách jsou jen semínka. Jde o genovou banku a jednou by možná mohlo jít o nejdůležitější místo v Česku. Důležitější než sejfy plné peněz.
Nenápadný nízký dům v pražské Ruzyni. Dveře z dob normalizace, vstupní hala obložená kamenným obkladem a vybavena starým dřevěným nábytkem. I tak může vypadat banka. Genová banka.
„Tak jako jiné banky máme i my tlusté dveře a uložené cenné materiály, na rozdíl od finančních bank tady ale máme genetické zdroje,“říká předseda Rady genetických zdrojů rostlin Vojtěch Holubec.
S ukládáním rostlinného genetického materiálu se začalo už na počátku dvacátého století. Vědci po celé planetě si uvědomovali, jak zásadní potenciál se ukrývá v tisícovkách odrůd především zemědělských plodin, které lidstvo vyšlechtilo za více než deset tisíc let systematického zemědělství. Střípek z celosvětového bohatství se ukrývá i v několika budovách v Česku. Nejvíce vzorků je však právě v areálu Výzkumného ústavu rostlinné výroby na okraji Prahy.
V národním programu je v současnosti 55 tisíc semenných vzorků kulturních rostlin. Z toho je v Ruzyni uloženo 45 tisíc – především obilnin, ale také fazolí, hrachu nebo pícnin. Dohromady se jedná o stamiliony uložených semínek. V dalších bankách po republice jsou pak uloženy třeba vzorky brambor nebo ovocných stromů.
Mrazivý sejf
V ruzyňské bance se přes mohutné dveře návštěvník dostane k obrovským mrazicím boxům, v nichž se udržuje teplota minus osmnáct stupňů Celsia. Při vyšší teplotě by semena přežila kratší dobu, při nižší teplotě by jejich životnost zůstala stejná, ale každý stupínek mrazu navíc stojí peníze.
Vzorky jsou vyskládány v plastových přepravkách, uzavřeny ve sklenicích. Platí pravidlo, že pro každý vzorek musí být uschován přesný počet semen. Jeden druh se tak vejde do jedné skleničky, jiný potřebuje hned tři. Sklenic je v ruzyňské budově 90 tisíc. Přepravky jsou vyrovnané vysoko do stropu na kovových rámech.
Mrazáků je celkem deset. Tři z nich jsou zatím prázdné. Čekají na nové vzorky, které se neustále doplňují. „Genová banka by měla být složená z plodin, které jsou pro konkrétní zemi typické,“říká Ludmila Papoušková, vedoucí skladu a dokumentace genové banky. I když se třeba na expedici sesbírají nové vzorky, nejdřív se musí otestovat, jestli v našich podmínkách vůbec přežijí, pokud ne, tak se do fondu nezařadí. Nemá to smysl.
Semena dokážou vydržet v mrazáku přes třicet let. I po tak dlouhé době jsou schopna na poli vyklíčit a přivést na svět novou generaci. Ta se pečlivě sklidí a znovu se uloží.
Poslední záchrana
Banka ale není jen muzeum pro pár odborníků. Jde o záchrannou brzdu pro případ ekologické katastrofy. „Plodiny na polích mají dnes podobný genetický základ. Pokud by přišla nějaká nečekaná choroba, rostliny zničí. Chybí jim genetická rozmanitost. Pak se sáhne do genové banky a hledají se nové rostliny odolné proti konkrétní chorobě,“vysvětluje Papoušková. „A rezistence se najednou najde třeba mezi íránskými krajovými odrůdami. Rezistentní gen se pomocí křížení vnese do místní kulturní pšenice,“doplňuje Holubec.
Všechny odrůdy jsou detailně popsané v katalogu odrůd zemědělských plodin. Vědci znají jejich vlastnosti a díky tomu je možné vyšlechtit nové rostliny s požadovanou odolností. To, že většinu uložených odrůd teď na poli nenajdete, ještě neznamená, že jejich potomci nebudou běžnou součástí chleba třeba za padesát let.
Genová banka semena poskytuje šlechtitelům a výzkumníkům přes databázi GRIN. Zájemce prostě vloží položku do košíku jako v běžném e-shopu a pak jen čeká na schválení. A pokud projde schvalovacím procesem, vzorky mu přijdou jednoduše poštou. „Co se týče počtu vzorků, celosvětově se pohybujeme kolem třicátého místa,“říká Papoušková. Největší banky jsou v Číně, USA a Rusku.
Mnohem tepleji je v místnosti vedle mrazáků. Vzorky jsou tu ukryté v papírových krabicích. Je to takříkajíc mrtvá sbírka. Bedny jsou totiž plné uschlých klasů. Z těch už se nové rostliny vypěstovat nedají. Význam mrtvé sbírky je ale pro živé vzorky klíčový. Jde o klasy po jednotlivých sklizních. Každá generace tady má svého zástupce. Vědci díky nim poznají, jestli nové rostliny odpovídají těm starším.
V Česku se dnes běžně používá okolo patnácti odrůd pšenice. V Ruzyni je však uloženo deset tisíc druhů této obilniny. Každý z nich se jednou může hodit.