Život pod příkrovem

podzim roku 1983 Ekologická sekce při biologické společnosti ČSAV na podnět československé vlády. Opět tajně. Jeden výtisk zprávy se dostal do Charty 77, která ji spolu s dopisem předsedovi vlády Vladimíru Štrougalovi zveřejnila. Poprvé byla prolomena informační blokáda, protože část zprávy byla odvysílána v rozhlasových stanicích Hlas Ameriky a Svobodná Evropa.

A pak přišel Černobyl

Ve druhé polovině 80. let režim pod vlivem událostí zejména v Sovětském svazu ochaboval, dostavily se také ekonomické problémy. Zájem o životní prostředí vzrůstal velmi markantně. Kromě Českého svazu ochránců životního prostředí či hnutí Brontosaurus začaly vznikat i další organizace a spolky.

Ve společnosti se mluvilo o plánované výstavbě nové lanovky na Sněžku a nové České boudy, řešila se stavba jaderné elektrárny Temelín, přehrady Nové Mlýny na Dyji nebo ve Skryjích na Berounce.

Nejotřesnějším příkladem utajování informací byla havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Ta vybuchla 26. dubna 1986. První stručné zprávy se v novinách objevily až o tři dny později. Podrobnější informace až o týden později. Nikdo nezrušil prvomájové demonstrace, ani populární cyklistický Závod míru. O rozsahu katastrofy přitom už několik dní informovaly západní rozhlasové stanice. V socialistickém Československu ale spíš média popisovala hrdinství soudruhů pracujících na likvidaci škod.

Záhy ale došlo ke změně. V podstatě z neškodného tématu životního prostředí se stalo ožehavé politické téma. „Režim varoval i jeho vlastní bezpečnostní aparát, StB informovala a varovala před politizací otázky životního prostředí,“potvrzuje Svoboda.

Životní prostředí se stalo i tématem disentu. Třeba výstavba přehrady Gabčíkovo-Nagymaros na slovensko-maďarské hranici zaujala Chartu 77, která vyzývala režim, aby celý projekt přehodnotil. Demonstrace za životní prostředí patřily i k prvním režimem povoleným protestním akcím.