Vznikne Rada informační bezpečnosti?

Jan Ferenc

Národní informační centrum pro veřejný kredit v Číně uveřejnil zprávu o své činnosti. Vyplývá z ní, že v roce 2018 bylo zhruba 23 milionům čínských občanů znemožněno cestovat vlakem či letadlem, byly jim zablokovány jízdenky, respektive letenky. V roce předcházejícím se totéž stalo 6 milionům Číňanů.

Velmi stručně, na jeden sloupek, zprávu převzaly tuzemské sdělovací prostředky. Britské a německé ji široce komentovaly. Pro jejich publikum je to zvláštní, exotická záležitost. Nyní je otázkou, jak neobvyklá je zpráva pro publikum zdejší.

Rozhodně jako další z výstřelků orientální subkultury bychom ji chápat neměli. Nejen proto, že osobní dohled komunistické strany na každého občana, politickou angažovanost a názory a zákaz cestování, dokonce plošný, ještě většina národa pamatuje.

Jsou i jiné důvody. Zásadní. Komunistická vláda Číny provozuje státní projekt totálního špiclování vlastních občanů pomocí nejmodernější techniky. Sleduje je přes kamerové systémy na ulicích, kontroluje jejich příspěvky na sociálních sítích, elektronickou korespondenci. Z jejich chování a názorů sestavuje sociální skóre, bodové hodnocení. Kdo má málo bodů, nebude cestovat, nezíská úvěr, nedostane hypotéku, nebude přijat do zaměstnání.

Zpráva o úspěšných dvou letech projektu „veřejného kreditu“v Číně vypovídá o dvou věcech. Zaprvé, podstata komunistického režimu se nikdy nezmění. Ani uvolněním soukromého podnikání, příjmem zahraničního kapitálu, ani uspořádáním olympijských her. Naopak, má-li prostor a sílu, upevňuje se.

Zadruhé: došlo ke zneužití vědeckého poznání nejméně tak brutálně jako při výbuchu atomových bomb nad Hirošimou a Nagasaki.

V čem je čínský experiment podobný tehdejšímu americkému? Především v tom, že takovouto aplikaci pokroku si žádný čínský občan nepřál. To, co bylo vyvíjeno na pomoc lidem, se obrátilo proti nim a proti jejich svobodě.

Naše malá Čína

Nás sice nezasáhl „atomový mrak“, ale „rakety s náloží“jsou už přítomny. Všechny potřebné technologie, které jsou k sledování občanů zapotřebí, jsou i v Česku běžně provozovány nebo je lze bez větších potíží v krátké době získat. Horší varianta je ta, že už pracují, aniž o tom víme.

Nejhorší varianta je však ta, že pracují, víme o tom a souhlasíme s tím. Jeden z takových systémů představuje dohled nad dodržováním dopravních předpisů pomocí technických prostředků. Neboli kamerové sledování projíždějících i stojících aut, párování registračních značek s majiteli vozů a jejich korespondenční pronásledování vyměřenými pokutami bez ohledu na to, kdo přestupek spáchal. To je spojeno s bodovým systémem, na který se při jeho zavádění svatosvatě přísahalo, že je jen evidenční, nikoliv trestný. Nic si nenalhávejme, to je naše malá Čína, pilotní projekt. Od loňska je sledovací zařízení povinně instalováno v každém novém automobilu. Pracuje nezávisle na vůli řidiče.

Varovné je i to, že kromě dostatečně výkonné a kapacitní technologie existuje v naší zemi i dost lidí, kteří by si čínský systém přáli. Komunisti samozřejmě – totální kontrola nad soukromými životy je podmínkou fungování socialismu. To se týká nejen členů slábnoucí strany, ale i komunistů činných v jiných stranách a organizacích.

Sledování by uvítali i příslušníci některých občanských iniciativ. A samozřejmě činní politici. Kontrola občanů upevňuje moc a usnadňuje vládnutí. Dále jsou to komerční organizace a podnikatelé sledující své obchodní zájmy – na vysoké úrovni je kontrola chování občanů na internetu, v mobilní síti a v systému platebních karet.

A nezapomínejme na prosté lidi, kterým totální dohled nevadí nebo jej schvalují. Na ty, kteří, když se instalují kamery do městských ulic, říkají, že kdo nemá co skrývat, nemusí se jich bát. Lidé pohodlní a pokrokoví, kteří svým telefonním operátorům bez rozpaků sdělí svůj věk, bydliště, stav a dovolí jim sledovat je na každém kroku, při každém připojení k wi-fi „...jinak by ta apka přece nefungovala, žejo...“.

Stačí jen malá, kritická kapka technologie – snad větší zrychlení, snad více paměti – a jen malá, kritická kapka vůle, aby sledovací bodovací systém vznikl kdekoliv, i u nás. Anebo je Čína jen první stát, který zvedl oponu? Vznikne Rada informační bezpečnosti OSN? Najde se v IT nějaký Nobel, který by založil Cenu svobody?