Šťastná sedmička
Markéta Davidová složila na MS v Östersundu zkoušku z biatlonové nepohody
Šťastným číslem Markéty Davidové je trojka. Ve sportu znamená trojka bronz a od něj byla včera ve sprintu vzdálena pouze 13,9 sekundy. Přesto je tentokrát pro ni šťastná i sedmička. Takovou pozici vybojovala při svém prvním individuálním klání v životě na dospělém mistrovství světa.
A náramně si jí vážila. „Jsem tak moc ráda, že jsem měla na střelnici jen jednu minelu, v těch zdejších hrozných podmínkách,“říkala za cílem.
Ve čtvrtek po smíšené štafetě, před 22. hodinou, ležela v hotelu v posteli, ale ještě otevřela počítač a na chvíli se zabrala do práce na své bakalářské práci.
„Ta nepočká. Musím ji začít dávat do kupy,“pronesla. Osmnáctého dubna má termín odevzdání.
Včerejší sprint však byl pro ni zkouškou úplně jiného typu. Biatlonovou. V areálu, kde se všichni čerti ženili. Kde i hvězdy z největších na střelnici trpěly. Lisa Vittozziová tři chyby. Marte Röiselandová čtyři. Paulína Fialková taky.
„V tak složitém počasí se ukáže, jak je kdo psychicky silný i jaké má zkušenosti,“poukázal sportovní ředitel Ondřej Rybář. Davidová zatím zkušenosti teprve nabírá. A při každém ze svých umístění na pohárových stupních vítězů závodila v relativně klidných povětrnostních podmínkách. Zato včera...
Musím se s tím poprat
Stačil pohled na výraz jejího obličeje, když si při nástřelu před závodem naposledy zkusila stojku. Čirý úděs. Co se to děje?
Z pěti terčů tehdy trefila jediný. „Zrovna jí zafoukalo absolutně nejvíc,“líčil Jiří Holubec, asistent kouče. „Tohle navíc není normální vítr. Mění se, zesiluje, zeslabuje, špatně se čte. Při stojce s vámi houpá ze strany na stranu.“
Jak vzápětí glosoval šéf svazu Jiří Hamza: „Počasí je teď mixem Östersundu s Oberhofem.“Právě v těchto dvou střediscích bývají podmínky v sezoně nejhorší.
Kouč Egil Gjelland si vzal Davidovou stranou, potichu k ní promlouval, uklidňoval. „Na stojku jdi při závodě doleva na co nejvzdálenější stav, tam fouká míň.“
Hodila za hlavu nástřel, pochybnosti, nejistotu. „Prostě se s tím musím poprat,“řekla. S číslem 72 na hrudi se postavila na start a jela. Velmi rychle, jako vždy. Dorazila na ležku a pomyslela si: Ty praporky plápolají nějak podivně, vůbec nedovedu odhadnout, jestli mám nějak upravit mířidla.
Tak neupravila nic. Minula jen jednou. Což stále byla hratelná, solidní pozice.
Při stojce poslechla radu kouče, postavila se až na stav číslo 29, vyčkávala, ale trefovala. Všechny terče! „Zase vítr zlobil, ale ustála to,“zářil Holubec. „Pojedeme o medaili, hoši,“vykřikl Hamza. Davidová vyjížděla ze střelnice osmá. „Jsi jen 12 vteřin od bronzu,“křičeli na ni servismani u trati. Ale to už by toho od studentky z Janova chtěli moc. „Byla jsem už úplně vyřízená. Stěží jsem dojela do cíle,“popisovala. Navzdory tomu dosáhla na pátý běžecký čas dne. V závodě, v němž se 34letá Anastázia Kuzminová dočkala prvního titulu mistryně světa, složila teprve 22letá Češka zkoušku z vrcholného biatlonového závodu ve vrcholně složitých podmínkách.
„Markétina loňská výhra na mistrovství světa juniorů napovídala, že má velkou perspektivu,“připomněl Rybář. „Ale tím, že už letos bude dojíždět na pódiová umístění ve svěťáku, překvapila spoustu závodnic a týmů. A překvapuje dál. Takhle vysoko s ní nepočítali.“
Bez hvězdných manýrů
Vždyť je to teprve první plnohodnotná sezona Davidové ve Světovém poháru.
Ještě loni prožila část zimy s juniorským týmem. Teď zapadla do dospělé reprezentace jakoby nic. „Úplně bezbolestně,“pozoruje svazový fotograf Petr Slavík, jenž tým léta doprovází. „Hodně jí příchod do týmu usnadnila Eva Puskarčíková, jsou si povahově podobné. Markéta je nekonfliktní, bez hvězdných manýr. Nestrhává na sebe cíleně pozornost, ani se samou nervozitou nezamyká na záchod. Na to, jak je mladá, je hodně vyrovnaná. A občas i docela tichá.“
Pravda, jen občas. Michal Krčmář vypráví také o Davidové, veselé holce do party: „Snese taky drsnější chlapský humor. Popíchneme ji, Makula se usměje a někdy nám to i vrátí a odpálkuje nás. Tím rozbourává napětí a podporuje pohodovou atmosféru v týmu.“
Večer si Davidová zase otevře počítač a udělá další kus práce na bakalářce. „Sobotu bych nejradši proležela v posteli. Jenže asi budu muset na trénink,“zasměje se.
Rybář ji pozoruje se zalíbením: „Stojí totiž nohama pevně na zemi a je pokorná. Přeji jí, aby jí ta pokora dlouho vydržela. S ní se dostane do absolutní špičky.“
Přesněji: s pokorou a vůlí. A jak tvrdí kouč Zdeněk Vítek, pod nímž závodila loni: „Makula umí na sobě makat a ví, co chce. Čím dál víc to ví. Půjde za tím tvrdě.“
Zítra vjede ze 7. místa do stíhacího závodu. „Skoro vždycky jsem v nich ve svěťáku couvala pořadím dozadu,“prohodila. „Až v únoru jsem v Americe pochopila, o čem vlastně slovo stíhačka je.“
Tehdy ze 32. místa po nepovedeném sprintu poskočila o 20 míst dopředu. V Östersundu nebude ani její šťastná trojka příliš vzdálena.