Odměna za přístup
Proč fotbalová Slavia zaskočila Sevillu? Měla štěstí, ale hlavně byla opět perfektně připravená.
David Čermák
Když cestoval jako pohárový nováček do chorvatského Splitu, kde ve vřavě z tribun není slyšet vlastního slova, z legrace plánoval, že si vezme praporky, aby se s hráči na hřišti dorozuměl.
V divokém prostředí s podceňovaným Libercem uspěl, vyhrál 1:0, postoupil do Evropské ligy.
Když pak ve skupině měřil síly s Marseille, mluvil o tom, že jeho tým má luky a šípy, zatímco soupeř používá atomové zbraně.
Přesto ho na jeho hřišti senzačně porazil.
I s omezenými možnostmi totiž dokáže Jindřich Trpišovský proti favoritům uspět.
Ve čtvrtek to v Seville dokázal znovu, když se Slavií uhrál nečekanou remízu 2:2, díky které žije v Evropské lize naděje na čtvrtfinále.
I soupeři v Evropě už by teď měli vědět, že podcenit tým koučovaný mužem v bílé kšiltovce se nevyplácí.
Slavia nadějným výsledkem poslala do Česka povzbudivý vzkaz: když se k zápasu správně přistoupí, dá se hrát s každým. Klidně i s pětinásobným vítězem Evropské ligy.
„Troufnu si říct, že šance na postup jsou teď padesát na padesát,“nekličkoval Trpišovský po zápase. Dobře ví, že se jeho týmu otevírá zajímavá šance, kterou by bylo škoda nevyužít.
Můžete oprávněně namítnout, že Slavia za výsledek vděčí také pořádné porci štěstí. V bouřící sevillské koridě přečkala peklo, domácí zuřiví býci ji mohli rozcupovat, kdyby ve druhé půli nepálili šance.
Velkou kliku měla i při vstřelených gólech, kdy pomohlo kouzlo nechtěného: nejdřív teč, pak bizarní odraz míče od Králova ramene.
Ale vůbec by nebylo fér cennou remízu svést jen na dílo náhody. Slavia s Trpišovským na lavičce jde štěstí naproti, což je důvod, proč důležité bitvy až na výjimky zvládá.
Trpišovského přístup k práci je inspirující, nakažlivý pro okolí. Umí vybudovat silný tým, vybrat správné hráče i kolegy – rád se obklopuje těmi, kteří jsou posedlí fotbalem stejně jako on. Není pedantem v pravém slova smyslu, k hráčům má lidský přístup, ale zároveň přísně bazíruje na detailech.
Ví, že rozhodují.
V době, kdy se ve fotbalové Evropě čím dál víc rozevírají nůžky mezi úplnou špičkou a zbytkem, si uvědomuje, že pracovitost je nejúčinnější protizbraní v bojích s týmy, jejichž finančním možnostem nemůže Slavia konkurovat.
Od protivníků se učí, v Evropě okoukává jejich hru i zázemí, má je dokonale načtené. Po nocích u videa dopodrobna pitvá systém soupeřovy hry, snaží se prokouknout všechny přednosti i slabiny.
A když s kolegy vykoumá, co na který tým může platit, klidně sáhne do sestavy i rozestavení.
Na podzim v Kodani mu vyšla sázka na mladého Matouška, který jediným gólem trefil důležitou výhru.
Před dvěma týdny v Genku překvapil, když do utkání poslal nerozehrané Masopusta, Krále a Traorého. Mnozí kroutili hlavou, ale výsledek taktiku ospravedlnil: vítězství 4:1 poslalo Slavii do osmifinále.
I tam Trpišovský vymyslel novinku, v sestavě chyběl klasický útočník. Na lavičce zůstal kapitán Škoda i jeho zástupce Hušbauer, po karetním trestu začal mezi náhradníky i spolehlivý stoper Ngadeu, na podzim v pohárech nepostradatelný. Odvážné tahy se znovu vyplatily. A když jsou výsledky, i mazákům je lehčí vysvětlit, proč pro ně občas v základní jedenáctce není místo. I v tom je Trpišovského síla, umí hráče přesvědčit, že jsou pro něj důležití.
„Škoda je náš jediný hrotový útočník, nemůžeme ho utavit,“popisoval na tiskové konferenci. „Budeme ho potřebovat v neděli proti Baníku, pak i v odvetě proti Seville.“
Chybu Součka, který v Seville daroval soupeři vedení, dokonce vzal na sebe: „To my trenéři ho nutíme, aby si pro míče chodil dozadu. Tři sta podobných situací vyřešil dobře, teď přišla třistaprvní.“
Bezchybná Slavia není a nebude, přesto se v Evropě nemusí nikoho bát. Výsledek ze Sevilly by neměla přecenit, spíš vzít jako odměnu za přístup. A vzkaz: Tudy vede cesta.