Ligový teenager Hložek

Adam Hložek, šestnáctiletý úkaz v sestavě Sparty. Čím vyniká nejmladší střelec v historii ligy?

Ještě mu nerostou vousy, místo nich má na tváři uhry. Na maturitu na obchodní akademii si ještě počká. Mluví nesměle, spisovně, s moravským přízvukem.

Na první pohled je Adam Hložek takový normální teenager. Kluk od vedle.

Ale pak vyběhne na hřiště, před vyprodanou Letnou – a dějí se věci.

Kdo v sobotu večer sledoval, jak sparťanský úkaz cvičil s mazáky z Plzně, musel si promnout oči. Tomuhle šikulovi je fakt šestnáct let?

Kdyby přes dětský obličej natáhl masku, nenapadlo by vás to. Hložek je s balonem u nohy tak jistý a klidný! Působí jako suverén.

A boří rekordy: před měsícem jako nejmladší hráč ve sparťanských dějinách naskočil do ligového zápasu od začátku, v sobotu jako nejmladší v historii poprvé v nejvyšší soutěži skóroval. Proti Viktorii, která obhajuje titul. Hlavou, když ve vápně mazácky předskočil zkušeného Řezníka.

„Tohle měl v sobě vždycky. Poprvé jsem ho viděl asi ve dvanácti v jihomoravském krajském výběru a od té doby jsem vždycky zíral, jak se choval v soubojích s hráči, kteří byli třeba o deset patnáct kilo těžší než on,“vybavuje si David Holoubek, bývalý sparťanský trenér, který Hložka vedl v mládežnických týmech. „Kolikrát ho naremplovali, naložili mu, ale on nikdy neodpadl. Říkal jsem si: Ty brďo, to přece není možné!“

Brzy poznal, že je. Když Hložka dostal na povel v kategorii do sedmnácti let, poznával zblízka, v čem je na svůj věk výjimečný a proč se může bez obav měřit s o několik let staršími habány.

Teď je Hložek fyzicky vyspělý, urostlý, svalnatý – má štěstí, že zdědil dobré geny po otci, který hrával závodně házenou.

V mládeži ovšem ještě často musel dohánět kromě věkového i výškový a váhový deficit – a stejně si poradil.

Proč? Protože má odmala v sobě schopnost, kterou naprostá většina fotbalistů získává až s věkem.

Umí se bleskově rozhodovat, v důležité chvíli udělá téměř vždy správnou věc.

Proto před brankou působí klidně, proto si i proti Plzni, nabité zkušenými hráči, dovolí drzou patičku, prvním dotykem přehodí dobíhajícho hráče nebo si troufne na odvážnou kličku.

„Vidíte to z řeči těla. Jako kdyby byl o deset let starší,“přitakává Holoubek. „Ve skutečnosti je to ještě takové miminko, ale fotbalovým myšlením a způsobem hry je hodně napřed.“ I pochybovači, kteří kroutili hlavou, když na podzim poprvé naskočil jako náhradník do utkání s Karvinou, už museli poznat, že Sparta Hložkovi nedává šanci proto, aby byla zajímavá a trhala věkové rekordy. Místo na levém křídle si vybojoval, je lepší než konkurenti.

„Už během podzimu, kdy nám to nešlo, byl pro mě Adam jeden ze světlých momentů,“tvrdí kouč Zdeněk Ščasný. „Je stejný na tréninku i v zápase. Nemá strach, je sebevědomý, silný.“

To vše platí na hřišti, kde Hložkovi pomáhají i zkušenosti ze stáží v Arsenalu: během nich si několikrát dokázal, že na vysokou úroveň má. Mimo trávník se ale z dravce mění na obyčejného kluka. „Před Plzní jsem byl nervózní. A určitě mám respekt k hráčům, jako je třeba Limberský,“špitl v sobotu večer v mixzóně, při prvním větším setkání s novináři. A nesměle přiznal, že rozhovory ho zatím straší víc než měření sil s fotbalovými dospěláky. „Adam je úplně klidný, usměvavý, pohodový. Zlatý kluk,“popisuje Holoubek. „Vždycky jsem byl nadšený, když do sparťanské mládeže přišel kluk z vesnice nebo malého města. Jsou nezkažení, hladoví, pokorní a váží si toho, že dostanou kopačky nebo tréninkovou soupravu. I Adam je takový, přechod do Prahy zvládl.“

Přitom vyměnit desetitisícové Ivančice za hlavní město, to není legrace. Jak pro dvanáctiletého kluka, tak pro jeho rodinu, která zvolila stěhování kvůli staršímu synovi

Adam řečí těla působí, jako by byl o deset let starší. I fotbalovým myšlením je napřed. David Holoubek, bývalý Hložkův trenér v mládeži Sparty

Danielovi. To jeho si Sparta vyhlédla, v něm viděli trenéři z celé republiky hvězdu budoucnosti.

A právě jeho příklad dokládá, jak moc Hložkův otec Zbyněk riskoval, když se se syny přesunul do Prahy a víc sil než do rodinného podnikání začal dávat do péče o děti a jejich fotbalovou budoucnost.

Po nadějném začátku začaly Daniela brzdit náhlé záchvaty, při kterých jako by na chvíli ochrnul. Lékaři objevili, že je způsobuje malý nádor v řečovém centru. Kvůli němu musel kariéru přerušit, teď se pokouší o návrat doma v Ivančicích.

Tam Hložek nejstarší už před pěti lety redaktorům MF DNES vyprávěl, jak se ženou denně vozí syny na tréninky do Brna a připadá si jako taxikář. Malý Adam si mezitím kopal s bratrem a otec už tehdy tvrdil: „To je číslo, co? Bude ještě lepší než Dan, uvidíte.“

Pokud ho také nezbrzdí zdraví, je tu ještě jedno riziko. Jak se vyrovná s tím, že od něj budou mnozí čekat zázraky? Po světě najdete stovky hráčů, kteří jako teenageři zazářili, ale raketový start kariéry neustáli.

„Zrovna jsem o tom přemýšlel. Četl jsem všechny ty články a napadlo mě, že Sparta by měla Adama chránit. Malinko ho schovat,“myslí si Holoubek. „Nemyslím v trénincích nebo zápasech, tam se klidně může i přitlačit. Ale před zájmem zvenčí. Je strašně hezké si o sobě číst, dávat rozhovory, ale aby se mohl soustředit na fotbal, potřebuje klid.“V šestnácti je na prognózy opravdu brzo, ale nadšení je těžké brzdit. Vždyť i kouč Ščasný se nebál nahlas říct to, co bylo v sobotu na Letné zřetelně vidět: „Z Adama roste vynikající fotbalista.“