Donald Trump říkal, že mi to sluší
Do Bílého domu se podívala po boku svého manžela. Nejvíc času tam Monika Babišová strávila po boku Melanie Trumpové. V rozhovoru vypráví nejen o ní, ale i o dojmech z amerického prezidenta, o „malé“oválné pracovně či o tom, proč ze stresu nemohla spát a z jakého důvodu si při výběru šatů nechala poradit od stylisty.
Jaké jste měla z návštěvy Bílého domu pocity?
Moc jsem si to užila, bylo to velice příjemné setkání. Panovala až překvapivě uvolněná atmosféra.
Jak se vám líbila oválná pracovna? Ve skutečnosti působí mnohem menší, než jak si ji člověk představuje z televizních záběrů či z filmů, ne?
Je to menší. Zvlášť, když ten dům působí tak obrovsky. Ve filmech se to opravdu zdá být mnohem větší, než ve skutečnosti je. A nejen oválná pracovna. Když jsme poté šli vedle do kanceláře, následně na sekretariát, na který navazuje zasedačka, působilo to trochu stísněně. Jsou tam snížené stropy.
Jaký na vás udělal dojem Donald Trump? Traduje se o něm, že s partnerkami svých hostů někdy až flirtuje. Setkala jste se s něčím takovým?
Nevím, jestli flirtuje, se mnou určitě neflirtoval. Ale je přirozený. Několikrát mi řekl, jak mi to sluší, i před Andrejem. Dokonce i Melanii povídal: Podívej, jak je pěkná. Myslím ale, že je prostě takový, že takto mluví a připadá mu to normální. Je to takový folklor, rozhodně to nelze brát jako flirtování. Já na to Donaldu Trumpovi obratem odpověděla: Máte moc krásnou manželku.
Na druhé straně působilo poněkud zvláštně, že když jste se před Bílým domem setkali, Donald Trump okamžitě vzal vašeho muže, vyrazil s ním dovnitř a vás tam nechali stát. Působily jste trochu zaskočeně…
Ano. Byly jsme z toho obě trochu v šoku, protože standardně se tam vždy všichni společně fotí. Donald Trump na to asi nejspíš zapomněl. I Melanie na něj křičela: „Honey, honey…“aby se vrátil. Ale on ji asi neslyšel, byl už zabraný do hovoru s Andrejem a šel dál. Podívaly jsme se na sebe, pokrčily rameny s tím, že samotné se asi fotit nebudeme, a šly za nimi.
Spíš jsem měl na mysli, že gentlemani zpravidla pouštějí dámy první, ne?
No, tak asi ani jeden z nich není gentleman (rozesměje se). Ale nejspíš holt v Bílém domě mají takový protokol.
S Melanií Trumpovou jste se potkaly dvakrát. Nejprve ve čtvrtek dopoledne na předávání cen ženám bojujícím za rovnoprávnost, poté už v Bílém domě. Strávily jste tam spolu čtyřicet minut u čaje. O čem jste se bavily?
Ráno na předávání cen jsme se pouze pozdravily. Měla jsem tam spíš možnost hovořit s oceněnými ženami a bylo to pro mne neskutečně zajímavé. Byly to ženy z Barmy, Egypta, z Jordánska a podobně. Vyprávěly mi své příběhy a o problémech, jaké v daných zemích mají. Snad nejvíc mě zaujala jedna matka představená z Egypta, ta byla neskutečná, úplný anděl. Žehnala mi a hrozně krásně na mě mluvila, byla strašně milá. Neustále mi říkala, ať se opatruji já i mé děti, a když jsem odcházela, dala mi nečekaně na ruku náramek pro štěstí. To bylo úžasné. Melanie přišla až na konec. Pozdravily jsme se, podaly si ruce a řekly si, že se rády vidíme, a ona dodala, že se těší, až nás přivítají v Bílém domě, že si popovídáme.
O čem jste se tedy v Bílém domě bavily?
Když jsme se po úvodním setkání odpojily od našich manželů, provedla mě Melanie celým Bílým domem. Bavily jsme se o všech těch sálech, o tom, co kde je. Trochu i o interiérech a tom, jak to tam funguje, co z interiéru se smí měnit a co ne. Pak jsme si povídaly o dětech, o charitě, já jí vyprávěla o naší nadaci, co vše děláme. Ona nadaci nemá, protože coby manželka prezidenta nesmí vybírat peníze. Ale má svůj projekt „Be Best“, podporují děti ve vzdělávání, zdravém životním stylu a v tom, jak být co nejlepším člověkem. Líčila mi také, jak vypadá její pracovní den. Přišla řeč i na naše rodiny, nakonec jsme mluvily i o módě.
Jak na vás působila?
Je moc příjemná. Zpočátku jsem se trochu bála, protože jsme se viděly v Paříži a tam se mi zdála malinko chladná. Ale nejspíš to bylo tím, že tam nebyl čas a prostor, byla tam spousta světových potentátů, takže z toho nejspíš byla také trošku vystresovaná.
Mimochodem, zjišťovaly si vaše protokoly, co bude mít ta druhá na sobě?
Ne. Andrej chtěl, aby to naši zjistili, ale já mu to zakázala. Říkala jsem, že vůbec nechci vědět, co bude mít ona na sobě. Protože už jsem byla připravená a nechtěla to měnit.
Svůj outfit jste si vybírala sama, nebo jste měla poradce?
Když vím, že jedu na státní návštěvu, tak se vždy snažím oblékat adekvátně situaci. Nepřijde mi, že je to tak strašně těžké. Nicméně tentokrát jsem byla pod velkým tlakem. Nejen na sociálních sítích jsem totiž četla řadu názorů stylistů a dalších, co se ode mne očekává. Proto jsem si tentokrát pro jistotu vzala svého kamaráda – stylistu Filipa Vaňka – aby mi posvětil, co jsem si vybrala.
Sama jste zmínila sociální sítě. Vaše oblečení v Bílém domě začala opravdu řada lidí komentovat. Části z nich se to líbilo, další třeba kritizovali váš kabát s tím, že vypadá příliš draze a límec má ze skutečné kožešiny. Četla jste podobné komentáře? Co jim říkáte?
Sleduji to, byť jsem určitě nečetla všechno. Víte, tak je to vždycky, je to těžké. Nikdy se nezavděčím všem. Já udělala za sebe maximum, abych v Bílém domě dobře reprezentovala, nic jsem nepodcenila. Proto jsem se podobné komentáře snažila nevnímat a neřešit to.
Ve Washingtonu jste první dva dny měla soukromý program. Navštívila jste třeba zdravotní centrum pro válečné veterány, byla jste v Boys and Girls Clubs, což je charitativní organizace pomáhající mladým lidem s postižením, nebo v Katzen Arts Center, kde vystavovali díla českého experimentálního umělce Jiřího Koláře. Co vás nejvíc zaujalo?
Asi úplně nejsilnější pro mě byli ti vojáci. Viděla jsem tam válečné veterány, kteří třeba neměli některou z končetin. Byl tam devatenáctiletý kluk, který mi na první pohled přišel stejně starý jako můj syn. Z toho jsem byla v šoku. Chvíli jsem si s ním povídala, byl strašně milý, příjemný. V Afghánistánu byl pouhé dva měsíce, šlápl na minu a přišel o nohu. Doktoři mi vyprávěli, že se tam s nimi snaží pracovat nejen po fyzické stránce, ale především po psychické. On byl v dobré kondici, cvičil tam, posiloval a říkal, že by se do Afghánistánu klidně vrátil, kdyby to šlo. Druhým silným zážitkem bylo setkání s dětmi z Boys and Girls Clubs. Byly strašně srdečné, nadšené z pastelek od Koh-i-noor, které jsme jim přivezli. Jedna holčička mě skoro celou dobu objímala. Byla jsem z toho úplně naměkko.
Jak hodnotíte celou návštěvu delegace vašeho muže ve Spojených státech?
Jak to vnímám, myslím, že celá ta návštěva byla hodně úspěšná. Oba jsme moc rádi, že jsme měli tu čest reprezentovat naši republiku. Myslím, že jsme se oba snažili úplně na maximum. Andrej se připravoval celou dobu od okamžiku, kdy se dozvěděl, že poletíme. Doma se učil a odříkával si texty, piloval výslovnost. Já jsem samozřejmě nebyla na jeho jednáních, takže těžko mohu hodnotit jejich úspěšnost. Ale mohu stoprocentně říct, že do přípravy dal všechno. Já jsem se také snažila nepodcenit vůbec nic.
Byla jsem z toho hodně ve stresu, nemohla jsem spát. Jestli jsem během těch tří nocí ve Washingtonu naspala devět hodin, tak je to hodně. Byla to velká zodpovědnost, věděla jsem, že budu pod velkým drobnohledem, protože to pro naši zemi byl velký den.
Jestli jsem během těch tří nocí ve Washingtonu naspala devět hodin, tak je to hodně.