Krevní plazmu darují hlavně mladí
Najdete nás i na Facebooku facebook.com/PrahaDnes Cena za litr krevní plazmy je 2 300 až 3 100 korun, říká Malý
Kristína Paulenková
Koupím noty a gramofonové desky, celou sbírku i pozůstalost. T: 721248649190595
Lidé je někdy označují za upíří spolky. Za darování krevní plazmy nabízejí plazmaferetická centra finanční náhradu za věnovaný čas. Jedná se o částku v hodnotě Hledám pro naše solventní zaměstnance z kanceláře byty k dlouhodobému pronájmu v Praze, právní servis zajištěn. Tel: 274784428. několika stovek a pro některé lidi, například studenty, je to zajímavá motivace. Jenže právě to vzbuzuje pochyby. Navíc v situaci, kdy není dostatek dárců krve v nemocnicích. „I přes špatnou pověst, kterou tento obor má, na konci každého dne díky tomu, co děláme, mají pacienti léky, bez kterých by nedokázali normálně žít, což není úplně špatný pocit,“brání obor Milan Malý, předseda Sdružení pro plazmaferézu.
Co říkáte na to, že jste často označováni za ty, kteří mohou za nedostatek dárců krve v Praze.
Pro nás je to nepříjemné, protože to nemá oporu v realitě. Lidé často nevědí, co přesně děláme, a kvůli tomu přicházíme na řadu my jako první logičtí viníci. Ale pokud se člověk podívá na statistiky, data a motivaci dárců, zjistí, že otázka nedostatku dárců je mnohem složitější.
Vy se tedy také potýkáte s tím, že vám klesají počty dárců?
Velmi zásadně. V posledních čtyřech až pěti letech je jádrem naší činnosti snaha získat nové dárce, což se nám zcela upřímně nedaří. Koneckonců ze statistik vyplývá, že máme razantní úbytek prvodárců. Je to dáno tím, že naši prvodárci jsou primárně studenti vysokých škol a mladí lidé. Když naši dárci ukončí studium a nastoupí do práce, už se nevracejí. A teď do škol nastupují slabé populační ročníky.
A není to tím, že u vás darují lidé za úplatu a pro studenty je pár stovek docela dost peněz, zatímco pro pracujícího už tolik ne?
Lhal bych, kdybych řekl, že to nehraje roli. Koneckonců když se podíváme do Evropy nebo kamkoliv na celé zemi, je jen pět států soběstačných v odběru krevní plazmy. Jsou to Spojené státy, Německo, Rakousko, Česká republika a Maďarsko. Tyto státy mají společné, že finančně kompenzují dárcům jejich čas a úsilí. Nicméně ani darování krve není zadarmo, dárci mají slevu na dani či volno z práce. Navíc člověk, který chodí darovat krev, protože si tím naplňuje svoji altruistickou potřebu, nikdy nepůjde darovat do soukromého centra, protože je tam ten prvek zisku.
Vy tvrdíte, že ti, kteří chodí darovat krev zdarma, i když je tam samozřejmě sleva na dani a volno z práce, nejsou ti, kteří chodí darovat k vám a naopak?
My jsme kdysi dělali srovnávací studii mezi námi a transfuzní stanicí v Ústřední vojenské nemocnici, což je zařízení, které je dva kilometry od našeho pražského centra. Za období deseti let k nám z této stanice přišlo zhruba 150 lidí a od nás k nim přešlo asi 140 lidí. Při tom celkovém počtu našich a jejich dárců je to úplné minimum.
Mluví se ale o tom, že v průměru Češi ročně darují 60 litrů krevní plazmy na osobu, průměr v Evropě je 12 litrů. Češi tak dotují ostatní státy svou plazmou, zatímco je v Praze nedostatek dárců krve.
Nejvíc prodávají plazmu Rakušané, Američané, Němci a Maďaři. Vůbec nejvíce krevní plazmy se odebere v USA. Evropa je soběstačná jen ze šedesáti procent a plazma se sem vozí ze Spojených států.
Když se bavíme právě o marketingu, pražské nemocnice nemají asi peníze na takový marketing, jako máte vy.
Jako příklad můžu uvést Fakultní nemocnici Ostrava, což je státem zřizovaná nemocnice, a ta má jeden z nejlepších marketingů směrem k dárcům krve a krevních složek, jaké jsem v životě viděl. Mají výborný marketing na sociálních sítích, dělají pro dárce akce či výjezdní stánky. Někdo se tomu musí věnovat a nemusí to být drahé. Navíc transfuzní stanice také prodávají krevní plazmu. Nemocnice dostávají zaplaceno stejně jako my.
Kolik dostáváte zaplaceno?
Tam záleží na tom, kdy, na jaký odběr a na jakou plazmu máte smlouvu. Plazmu jde prodávat neotestovanou, to znamená, že náklady na testování nese zpracovatel, nebo otestovanou či částečně testovanou. Cena se pohybuje mezi 90 a 120 eury za litr krevní plazmy.
Populace stárne a ubývá dárců, co můžeme udělat jinak?
Měli bychom systém přehodnotit a opustit abstraktní pravidla, která dneska máme, a jež nezohledňují stav jednotlivých dárců. To znamená například umožnit dárcům darovat častěji. Pro představu v USA je možné darovat krevní plazmu jednou za 48 hodin, maximálně dvakrát týdně.
Takže když budou dostávat dárci za odběr třeba tisícovku a budou chodit jednou za tři dny, dostanou poměrně dost peněz. Také se mluví o tom, že placené dárcovství láká potenciálně kohokoliv bez ohledu na zdraví....
Říká se, že bezplatné dárcovství je bezpečnější, což ale nebylo nikdy prokázané. A v případě krevní plazmy pro další zpracování to víc bezpečnosti nepřináší. Když vyjmeme z dárcovství hmotnou motivaci, nepřinese nám to zlepšení z hlediska kvality a bezpečnosti, ale zároveň nás to připraví o dárce, kteří by jinak darovat nepřišli. Pokud se na to díváme z pohledu pacientů, kteří jsou velmi vážně nemocní a přípravky z krevní plazmy jsou jediným způsobem, jak se mohou efektivně léčit, a neexistuje žádná náhrada, je logicky při zajištění bezpečnosti nutné udělat všechno pro zajištění léčby.
Jak řešíte tedy hledisko bezpečnosti?
Řešíme to systémem několika standardů. Úplně první je standard lokálního dárce. Naši dárci musejí pocházet z přesně vymezeného území. Dárce musí mít reálnou adresu, kde se zdržuje, nesmí to být ubytovna nebo obecní úřad, což funguje jako filtr pro ty, kteří by to dělali z ryze zištných důvodů. Pak projdou zdravotní prohlídkou a také zjišťujeme, zda nespadají do rizikové skupiny – to znamená promiskuita, nitrožilní užívání drog nebo překvapivě i tetování. Každý odběr je vždy kompletně otestovaný, a to dvěma metodami. Tímto se období, kdy člověk může být nakažený, ale nejde to zjistit, zmenší z šesti měsíců na jedenáct dnů.
A dál?
Plazma je otestovaná, a když se zjistí, že je zdravá, uloží se do karantény a čeká se na okamžik, kdy se dárce vrátí podruhé a je znova otestován a teprve ten druhý odběr propouští předchozí plazmu. Když se plazma pošle k dalšímu zpracování, leží tam ještě minimálně dalších šest měsíců. V ideálním případě dárce pravidelně chodí na odběry. Pokud se v nějakém z následujících odběrů ukáže, že je na nějakou nemoc pozitivní, zlikvidují se veškeré odběry dárce v předchozích šesti měsících. A když tato plazma přežije tohle, tak jde teprve do zpracování. A pak se opět ještě testuje.