Legenda, kterou živila smrt
Psanci, frontoví vojáci i osoby urozené – ti všichni náleželi ke „klientele“pražského mistra popravčího Jana Mydláře. Legendární osobnost zemřela jako zámožný měšťan před 355 lety.
Jan Bohata
PRAHA Kde je dvůr, tam hřeje slunce, psali současníci o rudolfínské Praze na přelomu 16. a 17. století. Jas evropské metropole, velkoměsta s asi 60 tisíci obyvateli, měl temné stíny. „Vzestup kriminality ve všech vrstvách společnosti byl nápadný v celé zemi, ale Praha daleko vedla jak počtem trestných činů, tak jejich zvrhlým vyhrocením,“popsal situaci historik Josef Janáček.
Před zločinci se lidé necítili bezpečně na ulicích, v chrámech ani doma. „Je tu mnoho násilníků mordujících bez příčiny,“psaly Fuggerovské noviny roku 1591. Čtyři probodnutí jen na Malé Straně, zabijáci neznámí. To byl tehdy výsledek násilností během pouhých dvou dnů.
Násilná smrt kosila lidi prosté i urozené, například v roce 1588 na Malostranském rynku sloužící našli umírajícího pána, Jaroslava Smiřického, se zlámanými údy. V roce 1597 kulka zabila na ulici na Starém Městě císařského prokurátora Davida Rydla.
Dva nájemní zabijáci Rydla prý zabili na objednávku mocného karlštejnského purkrabího Jáchyma Novohradského. Kvůli šesti tisícům dukátů byl údajně otráven stavitel Pražského hradu Ulrico Aostalli. Bandy terorizovaly také tvrze za hradbami české metropole.
Gangy vyrabovaly a ztýraly majitele rezidencí v Roztokách, Sibřině, Vonoklasech, Oujezdě (Újezdu nad Lesy) a dalších místech. „Hanební a nešlechetní mordové dály se ve dne v noci,“psal kronikář Mikuláš Dačický z Heslova.
Popravčí celebrit
Rychtář Hans Ostrštok a jeho biřici plnili „špinku“, tedy městskou věznici, a z rozkazu císaře Rudolfa II. se na ryncích vztyčily „justicie“– šibenice. Ani veřejné popravy ale na zkrocení metropole nestačily. Někdy v té době popravčí úřad pražských měst začal vykonávat Jan Mydlář.
Chrudimský rodák pražské souměstí znal, kdysi tu studoval medicínu. Podle legend odešel z Chrudimi kvůli nešťastné lásce, čímž se dostal k řemeslu mistra ostrého meče, a tedy osoby sníženého stavu na dně společenské pyramidy. V Praze se usadil s chotí Alžbětou Špetlovou na Starém Městě, v místech nynější ulice 17. listopadu.
I Mydlář se záhy stal aktérem velkých pražských afér, v nichž vynikali mocní muži tehdejší doby. Na Staroměstské radnici na podzim 1605 sťal ostříleného válečníka z uherské fronty a oblíbence císaře Rudolfa II., maršálka Heřmana Kryštofa Russworma.
Důstojník, jenž se proslavil udatností třeba při dobytí Turky okupované Ostřihomi, se mihl jako zkarikovaná postavička ve filmu Císařův pekař. V Praze se maršálek zapletl do rvačky, při níž násilně zemřel Francisco Belgioso, bratr císařova generála Jana Jakuba Belgiosa.
Mydlář v Russwormově případě odvedl podle zpráv precizní práci. Poté co maršálkova hlava padla na dlažbu, vzletěla, jak uvádí pověst, ke stropu síně vlaštovka. Bezprostředně poté prý císařův posel přinesl dekret s milostí pro Russworma.
Zámožný rentiér
Stavovská rebelie a porážka na Bílé hoře Mydláře zapsala do historie. Na Staroměstském rynku orteloval 21. června 1621 27 předáků poraženého povstání, pány, rytíře i měšťany. Mezi oběťmi měl Jan Mydlář své známé, třeba lékaře a někdejšího rektora univerzity Jana Jesenského, jemuž dodal tělo na první veřejnou pitvu v Praze.
Pochmurná podívaná dala Mydlářovi slušně vydělat. Pro sebe a svou čeládku si účtoval 584 kop míšeňských, částku, za níž šel pořídit pěkný dům ve středu města. „Karel z Lichtenštejna, zemský místodržící, si mohl dovolit pěkné gesto a Mydlářovi vyplatil 634 kop,“uvedl historik Josef Petráň.
Hromadnou exekuci si na stejném místě stárnoucí popravčí zopakoval ještě jednou, v únoru 1633. Polní soud generalisima Albrechta z Valdštejna poslal na popraviště 16 důstojníků za zbabělost při bitvě u saského Lützenu.
Starý zámožný kat se poté usadil v domě v prostoru ulice Na Bojišti, zakoupil si i vinici. Když v březnu 1664 zemřel, zanechal podle notářského soupisu synovi Janu Václavovi nejen popravčí náčiní, ale i solidní knihovnu.