Díra za Davidovou. Snad nedopadneme jako Finové
Biatlonisté si vybrali na mistrovství světa černou sobotu. Příklad 22leté jedničky týmu Markéty Davidové ale může být inspirující
Tomáš Macek
Kaisa Mäkäräinenová kráčela na biatlonovém mistrovství světa v Östersundu z cíle stíhacího závodu a výmluvně pokrčila rameny na čekající finské reportéry. Minula sedm terčů, propadla se pořadím a ještě ji v posledním kole přespurtovala Češka Vítková, která se naopak zlepšila o 22 míst na konečné 16. místo.
Pro hvězdnou Mäkäräinenovou to byl den blbec. A tím pádem i pro celý finský biatlon. Jeho medailové úspěchy už léta stojí a padají právě s touto 36letou legendou, vítězkou 26 pohárových závodů. Finští novináři doprovázející ji po vrcholných akcích si na to dávno zvykli. Pouze předloni krátce narušily tento stav úspěchy Mari Laukkanenové. A finští muži? Škoda povídat.
Události posledních měsíců vzbudily obavy, aby český biatlon, v minulých letech disponující nejen Gabrielou Koukalovou, ale i silným týmem, v nejbližších letech nedopadl podobně jako finský. Aby nestál a nepadal s jedinou výbornou závodnicí, Markétou Davidovou.
Sobotní sprint byl pro mužský tým pádem takřka až na dno. Dlouholetý lídr Ondřej Moravec zkolaboval, nedařilo se ani dalším. Dokonce i věčný kliďas kouč Zdeněk Vítek se poté velmi expresivně vyjádřil: „Děláme zbytečné chyby na střelnici a běháme jako ponocní.“
Michal Krčmář posléze vyprávěl: „Tak zlomeného z našich výkonů jsem kouče ještě neviděl.“Nálada byla ponurá. Včerejší posuny Krupčíka a Krčmáře ve stíhačce na 18. a 25. místo ji sice vylepšily, přesto i Krčmář za cílem tvrdil: „Ať se na tomhle mistrovství ještě stane cokoliv, z pohledu týmu mužů nemůžeme hovořit o úspěšné zimě. Musíme to po sezoně řešit.“
Naštěstí slečna, která má momentálně na svých 22letých bedrech naloženu značnou tíhu očekávání, tlak unáší a je na sebe čím dál náročnější. Poté, co v opět divokých podmínkách dokončila stíhačku na 13. místě, pronesla: „Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že budu na mistrovství světa sedmá a třináctá, nevěřím mu a klepu si na čelo. Ale i tak mě mrzí, že jsem se po sprintu posunula dozadu. Nebudu proto jásat, že to byl skvělý závod, když nebyl.“
Říkejme tomu zdravá sebekritika. Vyřkla tato slova a vzápětí byla opět usměvavá a odhodlaná. Nebabrala se v tom, co bylo, hleděla zase dopředu, na další metu své švédské mise. Tou bude úterní vytrvalostní závod, v němž pojede nejen o úspěch na mistrovství, nýbrž zároveň o malý křišťálový glóbus za tuto disciplínu.
Lesk křišťálu by sezonu, která je pro české biatlonisty s výjimkou Davidové zatím nevýrazná a plná otázek, náramně ozářil.
A ta lehkost skloubená s uvolněností i dravostí, s jakou k ní právě ona přistupuje, by také dalším mohla ukázat cestu. Abychom opravdu nedopadli jako Finové.