Kde bere Václav Klaus tu drzost?

Reaguji na článek Václava Klause st. Pamflet „prezidenta Slunce“ze dne 7. 3. Jeho závěr mě zvedl ze židle, přesněji slova: „Co chce doma naprosto neúspěšný a neoblíbený prezident radit zbytku EU? Kde se v něm bere drzost domácí neúspěchy své politiky překrývat evropským aktivismem?“

Vím, že jsou v téhle zemi lidé, kteří Klausovi tleskají, ale objektivně, dnes už máme víc než odstup k 90. létům, kdy byl Klaus nejvlivnější politik této země. Víme přece, že aniž by měl mandát národa, privatizoval jeho majetek, tj. předal ho do rukou de facto kohokoliv, bez pravidel a nespravedlivě. Tento stát – my – přišel během krátké doby o biliony, které chybí, kde se podíváš.

My pracujeme západním tempem za východní platy, zatímco jeho žena nastoupila na teplé místečko do ČEZ, až se nakonec stala velvyslankyní, jeho mladší syn pracuje v ČEZ a o jeho starším synovi bychom určitě neslyšeli, nebýt jeho všeovlivňujícího tatíčka. Například na západ od našich hranic nevídaná oficiální prezidentská návštěva otevření jedné ze škol PORG, kde VK ml. tehdy šéfoval. Nemluvě o tom, že se mluví o jeho kandidatuře na prezidenta, no comment. Kde berete, Václave Klausi, tu drzost?

Znám odpověď. Lid, národ mlčí, nechá si vše líbit, hledí si svého, unese na hlavě víc než kterýkoliv národ na západ, ale už i na východ od naší země. Otázka je jiná: Je to velké umění ošidit netečný, pasivní, rozdělený, skomírající národ, který existuje jen díky setrvačnosti, hokeji a odkazům z krásné historie? Není.