I legenda pere dresy
Už téměř půlstoletí zůstává Miloslav Sedlák věrný hokejovému Zlínu. Příběh obránce, který je od rozpadu federace kustodem extraligového týmu, startuje seriál MF DNES k letošnímu play off.
Vrámci letošních oslav devadesátin zlínského hokeje byl jeho dres s číslem 17 vyvěšen pod střechu Zimního stadionu Luďka Čajky mezi ostatní klubové legendy. Miloslav Sedlák ale po slavnostním ceremoniálu nezamířil do VIP boxu, jak by se slušelo a patřilo, nýbrž na střídačku.
Někdejší výtečný zlínský obránce se už 28 sezon nepřetržitě stará o výstroj místních extraligových hokejistů. A přestože by si mohl dávno užívat penze, každý den brzy ráno vstává, aby hráčům nachystal čistě vyprané dresy. Práce kustoda ho naplňuje i v 67 letech. Loučit se zatím nehodlá.
„Dokud se můžu hýbat a manželka mi to bude tolerovat, tak chci pokračovat,“říká Sedlák. Bez atmosféry kabiny by dlouho nevydržel. „Jsem mezi mladými, je to zpestření života. Největší radost mi dělá, když se mančaftu daří.“
Hokej je jeho život. Jeho podstatnou část přitom zasvětil zlínskému klubu, s nímž je nerozlučně spjatý od roku 1974, kdy přestoupil z Hodonína do tehdejší TJ Gottwaldov. S výjimkou krátké epizody v jugoslávském Novém Sadu na sklonku aktivní kariéry zůstal zlínskému hokeji věrný doteď.
„Než se otevřeli hranice, tak tady kluci hráli dlouho, protože se nikam nemohlo. Mladé teď nestihnu poznat a v sedmnácti jsou už v zámoří,“líčí Sedlák.
Ve Zlíně začínal v době, kdy klub pendloval mezi elitou a Národní ligou. Sám byl kapitánem týmu, který v sezoně 1984/85 získal pro Zlín ještě ve federální soutěži první extraligovou medaili. Leskla se bronzem. V bráně chytal legendární Jiří Králík, v obraně válel pozdější trojnásobný mistr světa Antonín Stavjaňa, v útoku kouzlil elegán Rostislav Vlach, v centru tvrdil hru současný reprezentační kouč Miloš Říha.
„Za tu dobu tady prošlo úžasné množství hráčů, vychovalo se několik silných ročníků,“podotýká Sedlák.
Raději kustodem než trenérem
Chvíli zvažoval, že by se zapojil do trenérského štábu. Jednu sezonu vedl šestou třídu spolu s Eduardem Svobodou, otcem nynějšího trenéra extraligového Zlína Roberta Svobody.
„V té době mi nabídli práci kustoda. Zkusil jsem obojí. Jenže to bylo náročné skloubit. Zrovna vznikalo sportovní středisko mládeže. Měl jsem na starosti vybavení od druhé třídy až po áčko. Trenérské řemeslo bylo nejisté,“vysvětluje Sedlák, proč se stal kustodem na plný úvazek.
S Lubomírem Pálkou vytvořili u extraligového týmu sehraný tandem. Spolu to táhli dvacet let. A práce jim postupně přibývala.
„Dresy se zprvu praly jednou týdně, časem každý den. Kolikrát jsme se vrátili z výjezdu ve dvě v noci. Kabinu jsme po hráčích zamkli, dali do pořádku a ráno v sedm osm jsme byli zpátky. Někdy se stalo, že tady Luboš přespal,“vzpomíná Sedlák na kolegu, který už je v důchodu.
Teď už Sedlák na extraligové štreky nejezdí. Nechává to na mladším kolegovi Aleši Jordánovi, otci českého reprezentačního beka Michala Jordána. O to dříve se ale musí budit.
„Po zápase chodím na zimák kolem páté. Dám věci do pořádku, než se všechno vypere, usuší a poskládá, tak to trvá. Před ranním tréninkem musí mít kluci všechno nachystané,“přibližuje Sedlák.
Zlomená hokejka zabolí
A když mluví o výstroji, můžete si představit cokoliv, co má hokejista na sobě: „Od tkaniček na bruslích až po šroubky na přilbách,“usmívá se Sedlák.
Hráči se na něho obracejí pravidelně. „Speciální požadavky moc nemají. Většinou jde o úpravu výstroje. Někdo chce třeba přidat chrániče na ramena, na lokty. Materiály jsou kvalitní, ale málo vydrží. Nitě bývaly daleko pevnější,“srovnává Sedlák.
Samostatnou kapitolou jsou hokejky. S nejviditelnějším náčiním hráčů míval jejich zlínský správce dříve velké starosti.
„Když začínaly kevlarové, kompozitové, tak se příliš často lámaly, než se najelo na správný způsob výroby. Za měsíc zlomil jeden hráč i šest hokejek. Teď některým vydrží jedna na měsíc,“pochvaluje si Sedlák.
V nadsázce říká, že ho občas zabolí u srdce, když ji někdo zničí: „To si bek na tréninku stoupne do rohu a střílí na bránu. Tak si říkám, jestli se tam v zápase objeví.“
U hráčů požívá úcty, jakou měl sám ke svému předchůdci. „Nastoupil jsem po panu Svobodníkovi. Někteří si do něho občas rýpli, ale já jsem to bral tak, že nám sloužil a že za to musíme být rádi.“
Sám to neřekne, ale i díky jeho šikovným rukám vyhráli zlínští hokejisté dva extraligové tituly v letech 2004 a 2014. „Poznám, jak je tým vyladěný. A tehdy bylo mužstvo zdravé a silné,“tvrdí Sedlák.
I letos cítí z hráčů velké odhodlání. Tak jako vždy na startu play off. A znovu u toho bude i on.