Když si islamisté nakloní chudé
Pákistánská vláda se bojí odporu lidí, pokud ostřeji zakročí proti islámským radikálům
Ladislav Kryzánek
ISLÁMÁBÁD Přecpané ulice města Bahawalpur, prašné dvoumilionové metropole pákistánských džihádistů, v posledních dnech ovládly vzrušené emoce.
Místní se bouřlivě scházejí, aby v ulicích podpořili hnutí Džajše Muhammad. Ano, to hnutí, které například OSN označila za teroristickou organizaci a které svým nedávným útokem proti indickým policistům málem Pákistán zatáhlo do další války se sousední Indií.
Podpora, které se nejen Džajše Muhammad, ale i dalším skupinám podobného ražení dostává, komplikuje úsilí pákistánského premiéra Imrana Chána, který by rád islamistům na svém území přistřihl křídla. V posledních dnech vláda během zákroku proti nim uzavřela téměř 200 madras, náboženských škol, které vyučují radikální islám, převzala majetek desítek podezřelých organizací a zadržela přes sto lidí včetně blízkých příbuzných Masúsa Azhara, vůdce radikálů z Džajše Muhammad.
Islamistické programy pro chudé
Z razantnějších opatření, která by vedla k uzavření výcvikových základen islamistů, má však kabinet zjevně strach. Bojí se ještě silnější radikalizace společnosti. Mnohé skupiny jsou totiž mezi obyvateli populární. Zejména chudí na ně nedají dopustit, protože na rozdíl od státu jim pomáhají různými sociálními programy a sítí charit. Některé organizace se pak zjevně těší podpoře zpravodajských služeb a radikálních armádních důstojníků.
„Džajše Muhammad není žádná teroristická organizace, chce jen šířit islám,“říká Tahir Zía, obchodník z Bahawalpuru.
Pákistánská vláda minulý týden zakročila proti 68 militantním skupinám, které na jejím území operují. Nejedná se zdaleka jen o pákistánskou část sporného Kašmíru, ale také o jiné lokality, například Paňdžábu. K těm nechvalně proslulým, které za sebou mají řadu teroristických útoků, patří vedle Džajše Muhammad třeba Laškare tajjaba nebo Harakat-ul Mudžahedín. Všechny mají v plánu neústupný džihád za připojení celého Kašmíru k Pákistánu nebo za vytvoření nového samostatného islámského státu.
Kašmír je nyní rozdělen mezi Pákistán a Indii linií příměří, oba státy si však nárokují celé jeho území. Mezi jihoasijskými sousedy, kteří oba disponují jadernými zbraněmi, už o Kašmír vzplály dvě války a ke třetí nebylo koncem února daleko.
Pákistán pod tlakem a v obavách ze stupňování konfliktu nabídl Indii několik vstřícných gest, naposledy pak zakročil proti militantním skupinám. Dillí nicméně žádá víc – aby Islámábád konkrétně a přesvědčivě bránil páchání teroristických akcí ze svého území.
Bahawalpur horuje pro džihád
„Je veřejně známo, že v Pákistánu je množství teroristických táborů,“řekl včera mluvčí indického ministerstva zahraničí.
Pákistánští představitelé obecně hovoří o „nulové toleranci vůči terorismu“, do praktického naplnění těchto tezí se však příliš nehrnou. Mimo jiné se obávají ztráty voličské podpory.
A tak hlavní stan hnutí Džajše Muhammad, ukrytý za šestimetrovou cihlovou zdí, nadále funguje v Bahawalpuru na okraji cholistánské pouště v jižní části provincie Paňdžáb. Tato oblast se v posledních letech stala jakýmsi srdcem pákistánského džihádu. Skupiny, které zde působí, vytvořily z peněz dárců zejména ze Saúdské Arábie a států Perského zálivu celou síť charitativních organizací, z čehož má prospěch zvláště místní chudina, o niž stát nejeví zájem. Tamní madrasy vyučují radikální islám vyznávající svatou válku proti nevěřícím.
Není moc divu, že v Bahawalpuru a okolí má Džajše Muhammad značnou důvěru a lidem se její ideologie dostala hluboce pod kůži. „Nejsou to žádní teroristé, to je jen indická propaganda,“rozohňoval se na jednom shromáždění majitel obchůdku s látkami Sajjád Ali. Další řečníci pak vášnivě odsuzovali zvěrstva indické armády při potlačování povstání kašmírských muslimů v části území spravované Indií.
Smrtící koktejl nejrůznějších islamistických ozbrojených skupin na pákistánském území má své kořeny v 80. letech minulého století. Tehdy během války v Afghánistánu Spojené státy a Pákistán společně podporovaly mudžahedíny, svaté válečníky přicházející z celého muslimského světa, v boji proti sovětské invazi. Po porážce Sovětů v roce 1989 některé skupiny v Pákistánu zakořenily, jiné odešly bojovat do indické části sporného Kašmíru.
„Různé pákistánské vlády slíbily, že proti islamistickým skupinám podniknou přísná opatření, ale nikdy tak neučinily,“tvrdí analytik Zahíd Husajn, který o islamistickém hnutí v Pákistánu napsal dvě knihy. „Tyto organizace každopádně představují hrozbu pro vnitřní bezpečnost Pákistánu, ale nejen to. Vždycky je tu nebezpečí, že budou pákistánskou půdu nadále využívat k útokům přes hranice,“dodal.