Roztříštěný křišťálový sen

v mrazu, modru a takřka ladovské zimě, ještě umírněný vítr Davidové nahrával.

„Nejlepší podmínky, co tady zatím byly,“glosoval sportovní ředitel Ondřej Rybář.

Všeho do času. Těsně před startem už kouč Jiří Holubec ukazoval: „Fáborky se zbláznily. Fakt blbej vítr. Koukejte, skoro na každém stavu teď fouká jinak.“

Proč se tam ti lidé baví?

Běloruska Krjukovová s číslem 1 právě vyrážela na trať, když se Davidová s patnáctkou šla rozběhat. Čtyři rovinky na stadionu, výskoky, promnout si stehna. Masérka Sedláčková a fyzioterapeut Karpíšek se ji snažili rozesmát. „Ale stejně jsem měla ze závodu moc velký respekt.“

Postavila se do startovní budky a hlasatel na stadionu ji velebil: „Fantastisk

säsong.“Přidal, že ta 22letá dívka z Česka má nejen fantastickou sezonu, ale je také jednou z největších „skokanek“zimy, a dokonce už sahá po malém glóbu.

Vztahovala po něm ruce i po úvodní čisté střelbě. Při následující stojce začaly trable. Stoupla si na stav 30, nejblíže k hlavní budově v areálu. Tak si to s hlavním koučem Gjellandem naplánovali, protože vysoká stěna částečně chrání před větrem.

Bohužel, soustředit se tu nedokázala. „Slyšela jsem, jak se lidé u východu z té budovy baví, a nechala se tím rozhodit.“Vítr byl v tu chvíli přijatelný, přesto koncentraci a pevnou ruku postrádala. Rány jí tančily po terčích a dvě i mimo ně.

Na zbývajících dvou položkách přibrala další tři trestné minuty.

Když naposledy opouštěla střelnici, hlasitě a jadrně si ulevila. Vypustila tím ze sebe tlak.

Bylo to pryč.

„Vítr mi dnes rány nesfoukl. Šlo jen o mé chyby,“nezastírala. „Věděla jsem na startu, že se mi už dva vytrvalostní závody v sezoně povedly. Měla jsem v hlavě, že na to mám a že z toho může být dobrý výsledek. Prostě jsem to neustála.“

Zatímco za cílem sebekriticky pronášela tato slova, Lisa Vittozziová byla s číslem 57 ještě na trati a zrovna vynulovala poslední stojku.

„A je hotovo, Lise patří glóbus. Přeju jí ho, ona je vážně dobrá,“ocenila ji hned Davidová.

Neuzavřela jsem se do bubliny

Nicméně tentokrát neplatila slova z hitu skupiny ABBA, podle nichž „vítěz bere vše“. V samotném mistrovském závodě skončila Italka stříbrná. Švédka Hanna Öbergová navázala na olympijský titul světovým zlatem a jásala: „Tady doma je to emotivnější než v Koreji.“

Veronika Vítková, v prvním poločase sezony ztracena v hloubi výsledků daleko za Davidovou, byla s jedinou ranou mimo na 13. místě nejlepší z Češek a tvrdila: „Fyzicky to jde nahoru a střelba drží.“

Vítková startuje na svém devátém mistrovství světa. Davidová na prvním. Nehroutila se. Ve tváři měla zklamání, ale i odhodlání. Hledala pozitiva. Třeba z běhu, pátého nejrychlejšího. „Až mě udivilo, že fyzicky tu nejsem ani po čtyřech závodech vůbec vyřízená.“

„Jednou to dokáže a glóbus si vezme,“věštil kouč Holubec.

Jeho svěřenkyně odešla do buňky, svlékla výsostné červené číslo.

Porážka, v některých očích tentokrát drtivá, byla pro ni impulzem.

„Doufám, že to není poslední červené číslo, které si odvezu domů,“řekla. A slíbila: „Dneska jsem se nedokázala uzavřít do své bubliny. Tak příště. Poučím se z toho.“