Miliardový rej. V boji o moc jde Djokovič proti modlám

Karel Knap

Náhle zvážněl. Pečlivě volil slova. Roger Federer se na jedné z tiskovek na podniku v Indian Wells rozpovídal o politickém rozkolu mezi tenisovými hvězdami. Kromě opatrných formulací se docela ostře vyjádřil o Novaku Djokovičovi. „Zkoušel jsem se s ním sejít, bohužel na mě neměl čas, což je pro mě těžko pochopitelné,“řekl hloučku švýcarských reportérů.

Srb Djokovič je předsedou Hráčské rady ATP, jenž se podle zákulisních zpráv výrazně zasloužil o odchod Brita Chrise Kermoda z pozice výkonného ředitele ATP (Asociace tenisových profesionálů).

Že s nimi Djokovič málo hovoří, si v posledních měsících stěžovali také další idol Rafael Nadal ze Španělska a Švýcar Stan Wawrinka. „Nikdo z rady se mě neptal na názor. Já si myslím, že Chris pracuje dobře a měl by pokračovat,“pravil Nadal v lednu na Australian Open.

„Ale já s nimi mluvím. A ten vztah je oboustranný. Proč mě neosloví, když něco potřebují?“opáčil Srb.

Hašteření superhvězd znamená, že z hráčského tábora mizí jednota. Místo příměří mezi ním a pořadateli turnajů lze očekávat ostřejší boje.

Oč? O moc a o peníze.

Prošedivělý gentleman Kermode, jehož dědeček byl britským velvyslancem v Indonésii a Československu, působil jako klíčová postava v sedmičlenném vedení ATP, kde seděl se třemi reprezentanty hráčů a třemi zástupci šéfů turnajů.

Během jeho dvou tříletých období tenis vzkvétal. Kermode se zasloužil o zvýšení odměn či vylepšení penzijních fondů. Za jeho působení vznikly nové akce, upravila se pravidla, přestavovaly se areály.

„Šokovalo by mě, kdyby nepokračoval,“psal na Twitter australský kouč a komentátor Darren Cahill.

V blízkosti kurtů má člověk, který se v branži pohybuje skoro 35 let, obrovskou podporu. Letos však skončí, poněvadž radikální křídlo, jež mezi profesionály s raketou ovládají Djokovič, Američan John Isner nebo Jihoafričan Kevin Anderson, žádá výraznější posun.

„Věřím v dlouhodobé projekty, ne v časté změny,“tvrdí Nadal.

Naopak Djokovič delší dobu volá po přerozdělení zisků z turnajů. Navrhuje revoluci v řízení ATP. Navrhuje, aby se Turnaj mistrů přestěhoval z Londýna a pravidelně měnil dějiště. Kdyby bylo po jeho, patrně by záhy vznikly odbory, jež by pádněji hájily hráčské zájmy.

Zatímco zastánci Kermodova přístupu jsou spokojeni s plynulým pokrokem, reformisté zuří, což se promítlo do dopisu, který v lednu ostatním rozeslal Djokovičův pobočník Vasek Pospisil z Kanady: Systém nefunguje, ATP jde na ruku organizátorům turnajů a my nemáme vliv.

Myšlenky na revoltu podněcuje srovnání s americkými soutěžemi. V NBA či NHL si sportovci a majitelé klubů dělí příjmy půl na půl. Někteří tenisté si připadají ošizeni, neboť na běžných akcích ATP jim připadne jen 20 až 25 procent z utržených financí. Na úžasně výnosných grandslamech jsou biti ještě víc.

Příklad? US Open. Mezi lety 2012 a 2018 stouply odměny dvojnásobně. Fajn. Jenže loňské propočty pro ně vyznívají stále nevýhodně.

Částky za vstupné, televizní práva, prodej suvenýrů a příspěvky od sponzorů podle Forbesu přesáhly 350 milionů dolarů (podle nynějšího kurzu osm miliard korun).

Pořadatelé ukrojili z vydatného koláče samotným bavičům na betonových scénách 53 milionů dolarů, což je sotva 15 procent. Proto se bouří. Hlásí se o férový podíl.

Někdo v nich vidí hrabivce. Jiní Djokovičovi a spol. fandí. Kdyby ve svém tažení uspěli, nejvíc si nepolepší zámožné hvězdy, nýbrž borci, kteří se teprve snaží prorazit a chybějí jim prostředky. „Chceme, aby po světě cestovalo víc kluků. Aby si mohli platit kvalitní tým a vydělali na slušné živobytí,“tvrdí Djokovič. Šampionem už je. Brzy se uvidí, zda se stane též úspěšným vůdcem.