Teror v mešitě
Australan na Novém Zélandu systematicky vraždil muslimské přistěhovalce. Pět desítek jich zastřelil, dalších 50 zranil. Masakr vysílal živě na internetu.
CHRISTCHURCH Vypadalo to jako nekvalitní počítačová hra, ale byl to jeden z nejděsivějších masakrů doby, v níž hromadná vražda není nic výjimečného.
Ti lidé tam byli bezmocní jako v plynové komoře.
Mladý muž, ještě mu nebylo ani třicet, si včera naládoval automobil zbraněmi, na hlavu si připnul kameru, na ruce natáhl maskáčové rukavice bez prstů, dojel k jedné mešitě, pak k druhé a začal střílet po každém, koho v nich viděl.
Zasáhl na sto lidí, 49 jich bylo včera mrtvých, zbytek po nemocnicích.
Morbidní učebnice masakru
Brenton Tarrant byl další z těch úplně normálně vypadajících šílenců, kteří si myslí, že vyřeší problémy světa samopalem.
Vraždil, aby zastavil migraci a „nájezdníky“.
Něco tady však bylo nové. Nestřílel jen proto, aby zabil, ale i proto, aby to v přímém přenosu odvysílal do světa. Dokonce sám sebe komentoval: „Nebyl ani čas mířit, kolik tam bylo cílů,“říká, když přejíždí od vystřílené mešity ke druhé. Hlas byl věcný, žádné vzrušení. Video se šířilo internetem rychleji, než ho správci stačili mazat, a tak svět viděl masové zabíjení na vlastní oči. Takhle nějak to vypadalo...
Tarrant o velký kus posunul morbidní učebnici politického masakru.
Šokující byl chladný, metodický přístup. Když jede k první mešitě, těsně před zaparkováním dává spořádaně přednost chodci, který mu poděkuje pokynutím ruky. Kamera současně ukazuje toto lidské gesto a tři pušky na sedadle spolujezdce.
Sotva muž přejde, zřejmě mířil taky k modlitbám, a tudíž na smrt, Tarrant otevře dveře a s puškou v ruce vystupuje. Pak si z otevřeného kufru bere jinou a energicky vyráží. Těsně před mešitou začne střílet, silueta, kterou zabije přímo ve vchodu, vypadá jako žena.
Jde dál, vymění zbraně a pak už jen střílí. Rána za ránou, lidé padají. Nemohou nikam utéct. Modlí se a umírají, opírají se o zdi a padají. Od hlavně jde nekonečný oheň, blikající řada záblesků. Video má zelenavý nádech, ale dokonale je slyšet řev nejvyšší hrůzy. V jednu chvíli tam křičí děti.
Těla mrtvých leží na zemi, Tarrant kráčí dál a dál, občas se před ním chodbou mihne stín, střelec vypálí, ale je pomalý a stín mizí za rohem.
Potom vyjde ven před mešitu, přebije a střílí podél chodníků. Nezdá se ani, že by tam někdo byl. Jen čistí prostor.
Pak nabije znovu a vrátí se do mešity. Chová se jako robot, občas se v chůzi zarazí, udělá půlobrat a vypálí do ležícího těla. Tento muž nenechává raněné.
Když je na ulici, leží tam žena. Nehýbe se. Je slyšet zoufalé volání: „Pomozte mi, pomozte mi.“V hlasu je už jen strach a rezignace. Tarrant pootočí hlaveň. Výstřel a hlava ženy sebou trhne, až se jí vlasy rozprostřou ve vzduchu.
Ten člověk je očividně psychopat.
V autě mu buší jakýsi balkánský válečný pop, což je píseň Odstraňte kebab, spíše srbská dechovka z časů bojů v Bosně.
Zbraně má černě natřené, hustě popsané bílými jmény lidí, které považoval za muslimobijce od křižáků, bojovníků proti Osmanům až po válečníky z jugoslávských válek. Nápisy jsou i v cyrilici a gruzínském písmu, což znamená, že to opravdu studoval.
Ještě před masakrem zveřejnil Tarrant svůj „manifest“, což jsou desítky stran textu, něco mezi diplomkou a Mein Kampf. Píše, že je „obyčejný bílý muž z obyčejné rodiny“, kterého výlet do Francie v roce 2017 přesvědčil, že je „cílem invaze nebílých“a že probíhá „útok na naši civilizaci“. Na místě zjistil, že to, co o Francii čítal a co považoval za přehánění, naopak bylo příliš jemné vyjádření.
Ačkoliv je Australan, nakonec vraždil na Zélandu. Ten byl vždy brán jako poslední bezpečné závětří na konci světa. Ale vlna extremismu, nenávisti a vraždění – a také migrace dorazila už i tam.
Muslimští politici včera vykřikli, že za Tarranta může Západ se svou islamofobií.
Ale ve skutečnosti je Tarrant jen další samozvaný bojovník střetu míchajících se civilizací, jejichž řada je na straně islámu o dost delší. Významní duchovní se včera rozhořčovali, jak mohl zaútočit zrovna při pátečních modlitbách, ale muslimští atentátníci desítky let útočí na lidi ze Západu v jejich diskotékách, koncertních klubech, mrakodrapech, vlacích, na jejich promenádách či vánočních trzích.
Západ má také své viny, kromě jiného oficiální předstírání, že když si budeme namlouvat, jak bude krásné, že se budeme sestěhovávat rychleji, než je to přirozené, automaticky to bude opravdu krásné.
Není. Vidíme to na mnoha místech. Nefunguje to. Přirozené mísení kultur obohacuje, ale pokud probíhá rychle a ve velkém, místo spojování přijde rozdělování, v němž se daří bojovníkům střetu kultur.
Západ se kromě toho ve svém sebeuspokojení vidí jako světlonoš všestranného štěstí, které spočívá v tom, že přiměje všechny okolo, aby se chovali, mysleli a žili jako on. Pak je hrozně dotčený, že nabízené dobrodiní odmítají a ještě házejí kamením, když je přesvědčuje, aby to zkusili.
Čím víc se na ně tlačí, aby byli jako my, tím víc oni chtějí být jako jejich pradědové. Čím víc chceme, aby nás milovali, tím víc je štveme.
Nakonec to všechno dopadá takto. Šílenství Tarranta muselo někde najít kořeny a oporu.
Můžeme si být jistí, že už teď někde sledují Tarrantovo video muži, kteří masovou vraždu na konci světa, již dohnaly hříchy dneška, sledují s obdivem a jako návod. A jinde sledují totéž jiní muži s tím, že po tomhle si už musí nechat narůst vousy a všechno oplatit.
Kolotoč se přiživil, výsledkem je, že terorista chtěl potrestat terorismus, čímž terorismus přiživil.