Přichází demokracie 5G

Demokracie funguje víceméně neměnně minimálně od doby po první světové válce, někdo by řekl, že už od časů Periklových. Přichází však čas, kdy se bude muset změnit přinejmenším její fasáda.

Něco, co nazýváme souhrnně „technologie“, mění každodenní život. Už si pomalu nedokážeme představit, jak dorazit do cíle bez navigace a jak se dorozumívali lidé před érou mobilů. Teď je tu zase taxi revoluce. Zákon zbaví taxikáře povinnosti mít taxametry s pamětí a učit se místopisu. Každé desetileté dítě ví, že obojí je už dávno zbytečné. Taxikář má navigaci. Klient má navigaci. Taxikář dojede kamkoli, i když se ocitne v zemi, o které neví pranic, tedy pokud tam funguje GPS. Klient má možnost si pomocí navigace zkontrolovat, zda jede nejkratší cestou a zda ho taxikář nenatáhl. Proč to komplikovat nějakými symboly minulé doby?

Je to reakce na Uber, paralelní taxislužbu založenou na technologiích, o níž se donedávna diskutovalo. Zdálo se, že taxíky dočista vytlačí jednoduchým způsobem objednávání a nižšími cenami. Stalo se však něco nečekaného. Taxislužby dokázaly kromě okázalých a zbytečných protestů zareagovat ekonomicky. Zavedly urychleně elektronické objednávání a možnost kontroly ceny. Naopak Uber, aspoň u nás, začal v honbě za rychlými penězi zaměstnávat bezohledné řidiče, kteří se hlásili k nové zakázce, i když ještě jeli s jiným zákazníkem. Doba příjezdu se prodlužovala. Ani nižší cena pak nemohla vyvážit nespolehlivost. Zákazník měl dojem, že je podváděn, skoro stejný, jako za dob kořistnických taxi v devadesátkách.

Uber však spustil modernizační vlnu. Na jejím konci bude zrušení místopisných zkoušek pro taxikáře. Ne, je to jen nový začátek. Brzy přijdou automatické taxíky, které budeme ovládat hlasem.

Chraňme stromy

Úřady mezi sebou komunikují dopisy. Člověk podává daňové přiznání v papírové podobě. Stavební dokumentace jsou samé papíry. Je to, jako kdyby si ještě dlouho po vynálezu papíru dopisovali lidé pouze na hliněných tabulkách.

Reálně už není potřeba ani list. Vše je možno vyřídit elektronicky. Když můžeme platit Apple hodinkami, proč bychom jejich pomocí nemohli odeslat daňové prohlášení? Možné to samozřejmě je. Když dokáže aplikace ochránit náš účet, zcela jistě to zvládne i s daty daňového prohlášení. (Aby bylo jasno, že nestraním Applu, budiž poznamenáno, že Android, zejména v podání Huawei, to umí také.)

Papírové dokumenty nemají žádný smysl. Všechny argumenty na jejich ochranu jsou čirá lenost, pohodlnost a staromilectví. Vláda dostatečně energická, aby to v zemích s úřednickou tradicí zlomila, je sci-fi. Možná by se toho mohli ujmout teenageři bojující proti globálnímu oteplení. Kdyby si vzali za své zákaz výroby papíru ze stromů, možná by udělali lépe. Papír už je dnes stejně passé jako hliněné tabulky (samozřejmě s výjimkou uměleckých projektů).

Setrvačné úřadování pomocí papíru zatěžuje ovšem lidi ještě víc než stromy. Při vší úctě k výkonům stromů, lidi jsou přece jen s myšlením o fous dál, pokud nejsou v zajetí předsudků.

Demokracie přichází

Jeden z největších zpívajících básníků Leonard Cohen zpíval o tom, že skutečná demokracie přichází. Democracy is comming to the USA. Myslel to ironicky, ale předpověď to byla veliká.

Voliči jsou pořád online, volí však jednou za čtyři roky pomocí papírků politiky, které neznají.

Sociální sítě zničily asymetrickou komunikaci. Lidi už nejsou zvědaví na to, co jim nutí elita z kateder a sdělovacích prostředků. Můžeme to považovat za tragédii, leč je tomu tak. Hvězdy sociálních sítí se stávají většími hrdiny než herci z Hollywoodu. Politici, kteří to trochu pochopili, tweetují a píšou „čau lidi“na Facebook.

Voliči se ke všemu mohou neustále vyjadřovat online, volí však jednou za čtyři roky pomocí papírků politiky, o nichž nic nevědí. A z nich se začasté vyklubou Švachula a Liškutin. Politici, když jsou zvoleni, dostávají ohromnou moc rozhodovat o věcech, do nichž jim nic není. Rozhodují většinou nekompetentně. Řídí se radami svých spin doktorů a často zfalšovanými výzkumy veřejného mínění. Funguje to dobře jako pojistka proti zneužití moci potenciálním diktátorem. To je opravdu skvělé. To je ovšem všechno. Platon správně říkal, že demokracie je jedním z nejhorších způsobů vládnutí. Povinné oslavy demokracie a svobody, patos ve filmech jsou moderním mýtem stejně rozumným jako oslava Jeho c. a k. císařské Výsosti Franze Josefa I. Říkám stejně. On měl taky hodně do sebe.

Technicky je dnes možno uspořádat referenda o čemkoli po síti. Jediným problémem je zabezpečení systému před hackery. Argument, že lid je příliš tupý a neprobudilý, aby mohl rozhodovat o složitých věcech, neobstojí. Když si tentýž lid může zvolit své zástupce, kteří rozhodují za něj (a nejsou o nic chytřejší), proč by nemohl rozhodovat sám? Nynější brexitová burleska ukazuje, že politici, když mají vyřešit nový či složitý problém, úplně odpadnou.

Je navíc nanejvýš pravděpodobné, že supervýkonné automaty, u nichž se vžil výraz „umělá inteligence“, budou schopné vytvářet a optimalizovat zákony mnohem líp než ministerští úředníci a poslanci. Budou taky schopné řešit politické problémy a nacházet nejlepší cestu, která vyhoví co nejvíce lidem v dané zemi.

Co to udělá s podobou vlády, ví jen kartářka. Že to něco udělá, je jisté. Není se ale čeho bát, pokud dokážeme zachovat to na demokracii nejpodstatnější: prakticky znemožňuje vůdcům, aby získali neomezenou moc a zbavili lidi svobody rozhodování.