Dido se raduje, posluchač pláče a jenom krčí rameny
Václav Hnátek
Deska Still on My Mind je řazená do žánru electro folku, což může být ve vnímání problém. Tuzemský posluchač slyší folk a možná si představí, zjednodušeně řečeno, domácí kotlíkáře. Jenže to by v případě britské zpěvačky Dido bylo naprosto nepřesné. Její aktuální album vychází z akustických songů, je okořeněné elektronickými zvuky a postupy, ale je to pořád hlavně pop. Byť zadumanější.
Dido nahrávku pořídila se svým bratrem. Rollo Armstrong je uznávaný producent a tvůrce remixů a je zjevné, že finální zvuková podoba desky je hlavně jeho dílo. Zpěvačka tvrdila, že novou desku by točila jen s ním, a následně že to byla zábava, když „většinu skladeb natočili doma, a vokály dokonce na pohovce“.
Takže asi velká pohoda, což je samozřejmě fajn. Jenže je v tom zároveň problém. Většina nahrávky je trochu zbytečně ucouraná a ještě v těch rozvleklých písních aby jeden pohledal nějaké zásadní emoce. Prostě jen tak plynou.
Když písně nechytnou
Milou a důležitou výjimkou je například skladba Take You Home, která tepe v poctivém rytmu. Jenže při své pětiminutové stopáži (je druhou nejdelší na celém albu) nepřináší moc zvratů, které by posluchače chytly... za cokoliv. Druhá z rychlejších a konečně i trochu zábavných skladeb na desce je Mad Love, kde se začíná zpívat do lehce swingujícího doprovodu kláves a napětí následně rozčísne mohutný virbl. Kéž by takových překvapení na posluchače čekalo víc!
Z opačného spektra zaujme píseň Walking By, která je sice podobně uloudaná jako většina nahrávky, ale výrazný klavír a v podstatě naprostá absence elektronických vychytávek ji od zbytku docela jasně odlišuje. Mohla by dobře znít na koncertu, třeba v pražském Foru Karlín 5. května. A skrze tuto tradiční aranži se najednou dá dopracovat i k textu. Což je zrovna v případu zasmušilého songu o nevydařené lásce docela dobře.
Na jedno brdo
Je fajn, že se Dido obrátila ke svým folkovým kořenům a pokusila se z toho vykřesat zároveň něco současného. Jen bohužel většina nahrávky působí trochu na jedno brdo. A nudit posluchače už jen tím, že mezi jednotlivými skladbami nebude moct pořádně rozlišit, je přece ten největší hřích, jakého se může zpěvák dopustit. Pokud tedy rovnou nezpívá falešně.
Ale to tu nehrozí. Zpěvu tu nelze vytknout nic a jednotlivé skladby vlastně taky nejsou v zásadě špatné. Dido si prostě natočila desku pro vlastní potěchu, budiž jí to práno. A dost často platí, že když se hudebníci při nahrávání opravdu dobře baví, přenesou něco z té radosti prostřednictvím hudby i na posluchače.
Jenže najít si na desce Still on My Mind nějaké vlastní vzrušení pro ucho je zatraceně těžké.
Still on My Mind Dido